Komentář editora k textu

Rukopis ostřihomské Metropolitní knihovny (Esztergomi Föszékesegyházi Könyvtár) se signaturou Ms. II 8 pochází z druhé poloviny 15. století a obsahuje především latinsko-české lexikografické texty. Je psán několika písaři a skládá se z 94 papírových listů, podle novodobého číslování je prvních 13 listů foliováno, ostatní jsou stránkovány. Při číslování došlo k vynechání dvou stran, označujeme je 81 bis, 82 bis. Některá folia jsou zhora částečně seříznuta, nezřídka i s textem. Na okrajích se nacházejí občasné přípisky soudobými a mladšími rukami. Plánované iniciály nebyly rubrikátorem doplněny.

Rukopis obsahuje na foliích 1r–13v latinsko-český slovník vycházející z Klaretova díla a jiných slovníků (SlovOstřR); na stranách 1–24 a 49–57 latinsko-český veršovaný slovník Bohemář Bartoloměje z Chlumce (KlarBohN), na s. 25–46 poslední třetinu latinsko-českého veršovaného slovníku Glosář Bartoloměje z Chlumce (KlarGlosM), na s. 46–47 latinský veršovaný seznam stromů a ptáků, na s. 48 latinskou veršovanou skladbu o hlasech zvířat a začátek latinsko-českého slovníku, zahrnující pouze hesla s náslovím A, na s. 58–63 a 66–152 latinsko-český jmenný a slovesný alfabetář (SlovOstřS), na s. 63–66 latinsko-český slovníček Vocabula bona; na s. 153–155 soupis latinských a latinsko-českých glos k různým nebiblickým textům a na posledních s. 156–160 latinské verše o homonymech. Ostřihomskému rukopisu se jako jediný podrobně věnoval Bohumil Ryba, ve studii K rukopisným latinsko-českým slovníkům ostřihomským (1951) podal podrobný popis jednotlivých částí rukopisu a vydal závěrečnou část Klaretova Glosáře, která je dochována pouze v ostřihomském rukopise. V pozůstalosti dr. Zdeňka Tyla se v roce 2013 našel Rybův paleografický přepis dalších slovníků z ostřihomského rukopisu (dále RybaSlov) a také Rybova lístková excerpce lexikálního materiálu SlovOstřS a KlarBohN (dále RybaExcerp), na jejímž základě byly vytvořeny kartotékové lístky s doklady z SlovOstřS pro Kartotéku lexikálního materiálu ke Staročeskému slovníku, uloženou v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

Latinsko-český Slovník ostřihomský, označovaný zkratkami Staročeského slovníku (1968, s. 108) jako SlovOstřS, se skládá ze dvou rozsáhlých latinsko-českých alfabetářů, jmenného a slovesného. Jmenná část je zapsána na stranách 58–122 a slovesná se nachází na stranách 122–152. Mezi hesla jmenného alfabetáře s náslovím A a B je vložen neuspořádaný latinsko-český slovník Vocabula bona (s. 63–66). V latinské části se SlovOstřS velmi často shoduje s latinsko-českými alfabetáři ve Slovníku klementinském (Národní knihovna České republiky, sign. XVII F 31, 1455, ff. 6r–26r, 27r–91v), oba slovníky měly zřejmě společnou předlohu v některém latinsko-německém slovníku (srov. Ryba 1951, s. 118–120, Martínková 1999, s. 33). Podle výrazných shod SlovOstřS s latinsko-německými slovníky v rukopise olomouckém (dále Slov VKO M II 18) a zároveň v rukopisech mohučských, excerpovaných v Diefenbachově Glossariu (1857, dále DiefGlos, slovníky č. 8 a 9) soudíme, že oba latinsko-české alfabetáře SlovOstřS jsou českou adaptací latinsko-německých slovníků Abba a Abbreviare (srov. Schnell 1998, s. 134–137).

Jmenný alfabetář SlovOstřS se také výrazně shoduje s částí latinsko-německo-českého slovníku zapsaného po roce 1424 na konec brněnského rukopisu za latinský slovník Catholicon (dále SlovCath, srov. Ryba 1951, s. 121–123). Brněnský trojjazyčný slovník je českou adaptací latinsko-německého slovníku Abstractum. Opisovač však doplňoval základní text slovníku Abstractum o hesla ze slovníku Abba. České překlady z doplněných hesel jsou totožné s překlady ze jmenného alfabetáře SlovOstřS (srov. Voleková 2013, s. 66–70). Na základě shod mezi oběma prameny lze předpokládat existenci rukopisného souboru latinsko-německých slovníků Abstractum, Abba a Abbreviare, který neznámý překladatel opatřil zřejmě v prvních desetiletích 15. století českými překlady (srov. Voleková 2013, s. 70–72). Z tohoto hypotetického latinsko-německo-českého slovníkového souboru se dochovaly pouze částečné opisy: ve SlovCath latinsko-německo-český slovník Abstractum a část latinsko-německo-českého slovníku Abba a ve SlovOstřS latinsko-české slovníky Abba a Abbreviare. Opisovač SlovOstřS nebo autor jeho přímé předlohy programově vynechával německou část, a tak jsou německé překlady ve SlovOstřS dochovány pouze ojediněle (např. Abhominosus gelubzelich 58, srov. Ryba 1951, s. 119). Jmenný alfabetář SlovOstřS byl navíc doplňován tu a tam o hesla a české překlady z Klaretových slovníků (např. Inquilinus hofer SlovOstřS 86 = inquilinus hofer KlarBohO 750; Pirula nosový konček vel ostronos SlovOstřS 103 = ostronos irnus KlarGlosA 1212).

Text SlovOstřS zapsal jeden písař v 2. polovině 15. století. Českou část textu psal mladším spřežkovým pravopisem, diakritická znaménka použil velmi sporadicky (např. neženaty neženatý 59, mužny mužný 61). Pro pravopisný systém je charakteristická poměrně vysoká rozkolísanost, která se projevuje zvláště v zápisu sykavek (např. Mozaſnyk mosazník 72, ſſeſli sešlý 73, Zhrſſenie zhrzenie 107, wlaſſenie vlaženie 107, weznoſt vesnost 108, rozſpieti rozpieti 151). V jejich přepisu zachováváme možnou asimilaci znělosti (např. ſpiewati spievati 125) nebo neutralizaci konsonantu na konci slova (např. czoſſ coš 58). Text se také vyznačuje zvýšeným množstvím písařských chyb. Emendujeme písařské chyby, jako jsou zápisy ovlivněné zvratnou analogií (např. ponieziti ponížiti 133, przazdniti prázdniti 141), záměny hlásek (např. bleſati klesati 138) či metateze (např. przihlenuti přilehnúti 123), a zřejmé opisovačské chyby (srov. Ryba 1951, s. 119–120). Písařské zkratky rozepisujeme bez upozornění.

Zápis odráží různé stupně hláskoslovných změn probíhajících v češtině 15. století. Vedle zachovaného ó (např. próchod 61, kadeřóm 68, hnój 89, rósti 137), které písař pravděpodobně přebíral ze starší předlohy, je ve SlovOstřS doložena i diftongizace ó v uo (např. vuole 62, huol 66, vlasuov 73, ruosti 135) a výjimečně je doložena i monoftongizace uo v ů (např. různice 74, půda 81, růžená 108, hůl 108, srov. Komárek 1969, s. 169, Marečková 1957, s. 234). Analogicky se k této hláskové změně objevuje diftongizace krátkého vokálu o v uo (např. rozuom 68, pluovúcie 90, buožie 92, taluov 106, huovno 112, vuole 113, huorúcie 122, vuoněti 146, srov. Komárek 1969, s. 119), a výjimečně i následná monoftongizace uo v u (např. předchuze 102, huvno 108). V případě monoftongizovaného ů/u ovšem zcela nevylučujeme písařskou chybu místo uo. Několikrát je zaznamenána monoftongizace ie v í (např. ostření 63, opilství 75, uřiekaní 106, zpolehnutí 107, kníže 110, srov. Komárek 1969, s. 168). Vlivem této monoftongizace výjimečně dochází i ke změně ě v i (např. osvidčenie 62, stkvinie 96, vitev 106, Rusinín 108, opitovaci 133, srov. Komárek 1969, s. 168, Marečková 1957, s. 235). V textu dále nacházíme jak zjednodušování konsonantických skupin a splývání konsonantů (ds > c: svoboctvie 62; žs > s: kněstvo 62; skn > sn: nátisník 102, stsk > sk: měské 104), tak vkládání přechodných souhlásek (tělestný 113). Nezřídka dochází k neutralizaci znělosti konsonantu na konci slova (provas 71, ožech 80) a k regresivní asimilaci (těškost 94), poměrně častá je změna h v ch (vlchký 91), která je provázena nenáležitým psaním grafému h na místě fonému ch (hruſt chrúst 67).

SlovOstřS se stejně jako i jiné lexikografické texty ostřihomského rukopisu vyznačuje některými nestandardními jevy, které Ryba (1951, s. 92, 114, 120) označuje za moravské nářeční prvky. Co se týče předpokládané předlohy SlovOstřS, jejím autorem byl „asi rodem Moravan nebo Slovák“ (Ryba 1951, s. 120), který pro český překlad zvolil některé nářeční lexémy, jako např. hlavnisko (SlovOstřS 116), po mojsku (SlovOstřS 93), včile (SlovOstřS 73, 96), zelenisko (SlovOstřS 120). Jak z jazyka překladatele, tak zřejmě i opisovače pronikaly ve velké míře do SlovOstřS nářeční moravské nebo slovenské hláskové podoby (např. slobodný ‚svobodný‘ 87). Dále se objevují asibilace ť > ć (v edici přepisujeme jednotně jako c, např. vícez 59, tecenec 60, odvésci 122, srov. Gebauer 1894, s. 508, Komárek 1969, s. 107) a ď > ź (v edici přepisujeme jako z, např. odsúziti 138, srov. Gebauer 1894, s. 508, Komárek 1969, s. 107) a k nim analogické změny c > ť (např. roztěstie 67, odsieti 123, vystříti 140, srov. Gebauer 1894, s. 508, Komárek 1969, s. 107) a č > ť (např. křitěti 125, vyklutiti 133, srov. Gebauer 1894, s. 524). Jsou doložena i deverbativa bez náležité morfonologické alternace (např. dovoděná 63 místo dovoźená, choděnie 91 místo choźenie, ukrotěnie 99 místo ukrocenie, nasytěný 107 místo nasycený). Nacházíme kolísání r/ř před předními samohlásami (např. pověřek 60, reč 61, skříti 122, řichle 140, srov. Komárek 1969, s. 59). Za nářeční prvek pokládáme dále neprovedenou přehlásku a v ě (např. čáše 68, mateřa 115; srov. Gebauer 1894, s. 118) a vokalické změny é v ie (např. tajnie 74, podhrdlie 93, oniej 111; srov. Gebauer 1894, s. 143) a í v é (např. mámém 130; srov. Gebauer 1894, s. 223), ačkoli nemůžeme zcela vyloučit, že se v těchto případech nejedná o nepřesný či nenáležitý zápis písaře. Jotace je v textu značena nedůsledně (např. bezprawne bezprávně 152), připouštíme však možnost ztráty jotace po retnicích (např. meſczke mescké 60, mechonoſſie mechonoše 108, ſſediweti šediveti 125, wybehnuti vybehnúti 133, srov. Komárek 1969, s. 122, Daňhelka 1985, s. 296). Jotace výjimečně klesá i v dlouhých slabikách (např. přéznivá 59, jézdný 119, zetřéti 124; srov. Gebauer 1894, s. 197, Komárek 1969, s. 123). Vzhledem k tomu, že je v textu zvýšené množství nenáležité jotace (např. ziela žíla 69, czieſſati česati 125, Zbieti zbíti 147) a vznik zápisu je kladen do 2. poloviny 15. století, vyznačenou jotaci po hláskách ř, š, s, č, c, j, z pokládáme ve shodě s obecně příjimanými zásadami pro přepis staročeských textů za písařskou zvyklost a při transkripci ji nezaznamenáváme (srov. okugie okuje 113, srov. StčS 1968, s. 46, Daňhelka 1985, s. 296).

Latinský text transkribujeme podle pravidel Staročeského slovníku (StčS 1968, s. 48–49) s přihlédnutím k obecně přijímaným zásadám stanoveným Bohumilem Rybou (nepublikováno). Písařské zkratky rozepisujeme bez upozornění, přičemž v prefixech dáváme přednost asimilovaným tvarům (imp-, comm- apod.). Emendujeme opisovačské a písařské chyby (např. recitere reticere 147) a v přepisu rozlišujeme vokální u a konsonantické v. V transkripci ojedinělých německých slov se držíme zásad Staročeského slovníku (StčS 1968, s. 49), tj. rozlišujme v a u. V dokladech Slov VKO M II 18, uváděných v poznámkách, přepisujeme německý grafém oͤ jako ö a grafémy uͤ, vͤ jako ü.

Přepis vznikl na základě digitálních kopií rukopisu, které nám laskavě poskytla Metropolitní knihovna.

V poznámkách odkazujeme na tyto prameny:

ArchČ: Archiv český čili Staré písemné památky české i moravské. Díl prvý. Ed. F. Palacký, Praha 1840.

Brito: Summa Britonis sive Guillelmi Britonis Expositiones vocabulorum biblie. Ed. L. W. Daly – B. A. Daly. Padua 1975.

Brito Metricus: Guilelmus Brito: Brito Metricus: A Medieval Verse Treatise on Greek and Hebrew Words, Ed. L. W. Daly, Philadelphia 1968.

Catholicon: Jan z Janovy: Catholicon mit Gedicht ‚Hinc tibi sancte pater…‘. Mainz 1460.

Comestor: Petri Comestoris Historia scholastica, Patrologia latina 198, Paris 1855, s. 1053–1722.

DiefGlos, slovník č. 8: rukopis, Mainz, Stadtbibliothek, Cod. 607, 15. století, ff. 2r–73r: latinsko-německý alfabetář Abba; ff. 73v–106v: latinsko-německý alfabetář Abbreviare; ff. 100r–115r: latinsko-německý nomenklátor Avis (srov. Schnell 1998, s. 143).

DiefGlos, slovník č. 9: rukopis, Mainz, Stadtbibliothek, Cod. 602, 15. století, ff. 1r–54r: latinsko-německý alfabetář Abba, hesla s náslovním H–Z; ff. 54r–92v: latinsko-německý alfabetář Abbreviare; ff. 93r–99v, 119r–120v: latinsko-německý nomenklátor Avis, ff. 100r–118v: latinsko-německý alfabetář Abba, hesla s náslovím A–G (srov. Schnell 1998, s. 142).

Grecismus: Eberhardi Bethuniensis Graecismus. Ed. J. Wrobel. Corpus grammaticorum medii aevi I. Vratislav 1887.

Isidor, Etymologiae: Isidor ze Sevilly: Etymologie I–III (Etymologiae I–III). Přel. Daniel Korte, Praha 2000.

Johannes de Garlandia, Composita: Johannes de Garlandia: Composita verborum mit Kommentar von Johannes Synthen. Deventer 1492–1495.

Johannes de Garlandia, Equivoca: Johannes de Garlandia: Aequivoca mit Kommentar. Köln, cca. 1487.

KlarBohO, KlarGlos, KlarVok: Klaret a jeho družina. Svazek 1. Slovníky veršované. Ed. V. Flajšhans. Praha 1926.

SlovCath: rukopis, Brno, Archiv města Brna, Sbírka rukopisů č. 115, po roce 1424, ff. 467r–474v.

SlovKlem: latinsko-český slovník, rukopis, Praha, Národní knihovna České republiky, sign. XVII F 31, ff. 1r–91r.

Slov VKO M II 18: rukopis, Vědecká knihovna v Olomouci, sign. M II 18, 1. polovina 15. století, ff. 182r–206v: latinsko-německý slovník Abba, ff. 206v–210r: latinsko-německý slovník Avis, ff. 210v–221v: latinsko-německý slovník Abbreviare, ff. 221v–225r: latinsko-německý slovník Abstractum.

Vocabularius Ex quo: Vocabularius Ex quo. Überlieferungsgeschichtliche Ausgabe. Band I–VI. Ed. K. Grubmüller – B. Schnell et al. Tübingen 1988–2001.

Vulg: Vulgata Clementina. The Clementine Text Project [online]. Dostupné na WWW: <http://vulsearch.sourceforge.net/html/index.html>. Citováno dne 2. 12. 2013.

Literatura citovaná v ediční poznámce a v textových poznámkách:

DiefGlos: Diefenbach, Lorenz: Glossarium latino-germanicum mediae et infimae aetatis. Frankfurt am Main 1857.

ESSČ: Elektronický slovník staré češtiny [online]. Dostupné z WWW: <http://vokabular.ujc.cas.cz>.

Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého. Díl 1. Hláskosloví. Praha–Vídeň 1894.

Komárek, Miroslav: Historická mluvnice česká I. Hláskosloví. Praha 1969.

Marečková, Dagmar: K rozšíření změn ie > í a uo > ů. Listy filologické 80, 1957, s. 232–236; 81, 1958, s. 85–97.

Martínková, Dana: Středověké vokabuláře a Slovník středověké latiny v českých zemích. Listy filologické 122, 1999, s. 32–38.

Michálek, Emauel: Zur Frage der Einwirkung des Humanismus auf die lateinisch-tschechische Lexikographie. Humanistica Lovaniensia 43, 1994, s. 132–136.

Ryba, Bohumil: K rukopisným latinsko-českým slovníkům ostřihomským. Listy filologické 75, 1951, s. 89–123.

RybaExcerp: Lístková excerpce Slovníku ostřihomského Bohumila Ryby. Uložena v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

RybaSlov: Ryba, Bohumil: Poklaretovské slovníky ostřihomské XV. st., rukopis, 2. polovina 50. let 20. století, uložen v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

Schnell, Bernhard: Zur Überlieferung der lateinisch-deutschen Vokabulare im spätmittelalterlichen Schlesien. Die „Vokabulariengruppe Abba – Avis – Abbreviare“, In: Gottzmann, C. L. – Hörner, P. (eds.): Studien zu Forschungsproblemen der deutschen Literatur in Mittel- und Osteuropa. Frankfurt am Main 1998, 133–147.

SSL: Slovník středověké latiny v českých zemích. Praha 1977–.

StčS: Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek. Praha 1968.

Voleková, Kateřina: Brněnský latinsko-německo-český slovník zapsaný za slovníkem Catholicon. Listy filologické 136, 2013, s. 59–123.

Walther, Proverbia: Walther, Hans: Proverbia sententiaeque latinitatis medii aevi. Díly 1–6. Göttingen 1963–1969.