Moravský zemský archiv (Brno, Česká republika), sign. G 1, inv. č. 12307/3 čes, 1. polovina 15. století
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Jako slovníček Bočkův (dále SlovBoč) je označován krátký latinsko-český slovník zapsaný na rukopisném fragmentu, který je součástí sbírky historika a archiváře Antonína Bočka (Moravský zemský archiv, fond G 1 Bočkova sbírka, inventární číslo 12307/3 čes). Dochován je jediný papírový list kvartového formátu (14,8 x 22,2 cm), který je popsán na obou stranách ve třech sloupcích. Většinu textu zapsal jeden písař, stejná ruka dopisovala mezi řádky další české ekvivalenty. Na konci třetího sloupce na foliu 1v je zřejmě jinou soudobou rukou připsáno 9 hesel.
„Vokabulářík krátký latinsko-český o jednom listě, obsahující přes 260 slov“ zmiňuje Josef Jungmann v Historii literatury české (1849, s. 27, č. 9) spolu s ukázkou prvních čtyř hesel. Ta odtud excerpoval Jan Gebauer pro svou lístkovou kartotéku ke Slovníku staročeskému (srov. Gebauer 1903, s. XXV, zkratka pramene SlovBočk.). Podrobnější zprávu o slovníčku podal až František Černý (1899, s. 506–507) se stručným popisem a ukázkou osmi latinsko-českých dvojic. Oproti Jungmannovi, který sepsání SlovBoč kladl do poloviny 14. století, posunuje Černý dataci do druhé poloviny 15. století, protože je v textu doloženo úžení ie v í (např. Accidencia přihození 1r, Ambiguitas pochybení 1r, Accio učinění 1r). Na základě filigránu, který je na papírovém listu zachován a který je nejpodobnější filigránu Piccard Online Nr. 150010 (1438), posunujeme vznik rukopisu do první poloviny 15. století.
Podle Černého je uspořádání hesel „z počátku abecední, potom však jsou slova beze všeho skladu a ladu“ (1899, s. 507). SlovBoč obsahuje mj. slovesa v 1. os. sg. ind. préz. (např. Gygno porozuji 1r, Propono vykládám 1r) a hesla vykládající slova z bible (Stragulatam vestem pruhaté rúcho 1v, Pr 31,22 aj.), tato hesla tvoří zvláště druhou, neabecední část. Ta se ve velké míře shoduje s první částí latinsko-českého slovníčku zapsaného v pražském muzejním rukopisu se signaturou XII E 8 na ff. 228v–229v (dále Slov KNM XII E 8), která obsahuje neuspořádaný výčet latinsko-českých hesel z bible. SlovBoč je kratší výtah ze společné předlohy a má oproti muzejnímu rukopisu některá odlišná čtení, např. za latinské vindex nacházíme ve Slov KNM XII E 8 staročeské substantivum mstitel (228va), ve SlovBoč adj. mstivý (1v).
V textu SlovBoč je doložen poměrně vysoký počet staročeských hapax legomen, např. subst. přihození 1r za lat. accidencia (stč. přihoźenie ‚příhoda, událost; případek‘), adj. příhyzdný za lat. contagiosus 1r (‚potupný‘, srov. Ignominia příhyzda SlovBoč 1v), adj. sporučný za lat. universus 1r (snad význam ‚hojný, vydatný‘), subst. smrditel za lat. hispidus 1r (‚kdo smrdí, zapáchá‘) či subst. svorlivost za lat. concordia 1v (‚svornost‘).
V přepisu české části SlovBoč vzhledem k dataci rukopisu ponecháváme zachovanou jotaci v krátkých slabikách zvláště u slova sě (sě 1r, jěskyně 1v aj.), ale odstraňujeme jotaci nenáležitou (najspíše nayſpyſſye 1v). Podle rukopisu zaznamenáváme i tyto méně běžné hláskové změny: častou monoftongizaci ie > í v koncovce (pochybení 1r) i v kořeni slova (hřích 1r), ojedinělou monoftongizaci (ó >) úo > ů (libůstky 1r), nepřehlasované a (přijatí 1r, loktuša 1r) a nepřehlasované u (oklučuji 1r).
Latinskou část SlovBoč transkribujeme podle Rybových pravidel pro přepis středověkých latinských textů (nepublikováno). V poznámkovém aparátu odkazujeme na biblický text vulgátního znění z roku 1598 (Vulgata Clementina. The Clementine Text Project [online]. Dostupné na WWW: <http://vulsearch.sourceforge.net/html/index.html>. Citováno dne 3. 11. 2014). Uvádíme pouze jednoznačné citace biblického textu, u nichž lze s vysokou mírou pravděpodobnosti předpokládat biblický původ.
Prameny a literatura:
Slov KNM XII E 8: Latinsko-český slovníček, rukopis, Praha, Knihovna Národního muzea, sign. XII E 8, 1. polovina 15. století, ff. 228v–229v.
Černý, František: Fragmenta Bočkova. Časopis Českého musea 73, 1899, s. 504–516.
Gebauer, Jan: Slovník staročeský, Díl A–J, Praha 1903.
Jungmann, Josef: Historie literatury české. 2. vydání, Praha 1849.