O spise mistra Albranta

Staročeské spisy věnované koňskému lékařství vycházejí z překladu německého díla Roßarzneibuch, které napsal štolba, kovář a koňský lékař mistr Albrant (působil okolo poloviny 13. století). Mistr Albrant pocházel z Německa a v pozdějších rukopisech a tiscích se jeho jméno objevuje především v podobě Albrecht, ale též Alebrand, Albret, Hilbrant, Hildebrand a Anton. O jeho životě nemáme téměř žádné informace. Je známo, že působil na dvoře císaře Fridricha II. Štaufského a v druhé čtvrtině 13. století pobýval v Neapoli (v mladších tiscích byla Neapol mylně zaměněna za Konstantinopol). Jeho spis o léčení původně obsahoval 36 návodů léčby nemocí a obtíží koní. Léčba byla založena na zkušenostech práce s koňmi, využívala především rostlin a dalších přírodních léčiv (bahno, voda atp.). Původně v nich nebylo obsaženo léčení pomocí magie (zaříkávání), které v pozdějších textech již nalézáme. Původní německé texty byly přeloženy do latiny a do češtiny. Z období středověku a novověku máme zachováno několik česky psaných rukopisů a tisků. Rovněž z mladších období 17.–19. století se zachovaly rukopisy a tisky, které denně sloužily kovářům a štolbům; tyto texty se však již odchýlily od původního Albrantova znění, rozrostly se dopisováním návodů na základě zkušeností pozdějších uživatelů a jejich empirický charakter narušily návody vycházející z magie a lidového léčitelství.

Český překlad Albrantova koňského lékařství je zapsán ve středověkých rukopisech Knihovny Národního muzea v Praze, sing. IV H 28 (1444), I H 29 (2. polovina 15. století) a I F 10 (konec 15. století) a Národní knihovny ČR, sign. XI C 2 (polovina 15. století). Mladší opisy chová Národní knihovna, sign. XVII E 42 (1554) a Knihovna Národního muzea, sign. IV C 11 (1633), III G 6 (17. století), II G 16 (1694), V G 62 (1755) a II H 8 (18. století). Dochovalo se rovněž množství starých tisků různých vydání; kopie nejstaršího známého tisku od Jana Pekka z Plzně z roku 1527 jsou uloženy v Národní knihovně ČR (originál sign. Med 4° 00045/01 (06) Forschungsbibliothek Gotha, Německo).

Poznámka k transkripci

Rukopis je psán dobře čitelnou bastardou spřežkovým pravopisem mladšího typu. Poměrně časté chyby jsou důkazem toho, že rukopis je opisem starší, snad nepříliš čitelné či chybové předlohy.

Distribuce grafémů je obvyklá užitému pravopisnému systému. Diakritika nejsou téměř užívána; výjimkou je háček na z (ž) pro označení hlásky ž: (žaludcze 289v, oblož 291r, že 291r). Kvantita vokálů je na konci slova výjimečně značena geminátou (giſtee 289r, kyſelee 289v; ſolij 290r, neſmrdij 290r). Palatály nejsou značeny (vczin 289r, budet 291r) Pro hlásky sykavkové povahy je někdy užíváno více grafémů a jeden grafém může reprezentovat rozdílné hlásky: hláska s = ſſ, ſ (Czyeſſarzow 289r, pokuſſyl 289r, pſy 291r), š = ſſ, ſs (wſſeho 289r, chceſs 291r), c = c, cz (czyeſſarzow 289r, Cyeſarz 289r), č = cz (czti 289r, vczenye 289r), z = z (zytra 291r), ž = z, zz (nezziti 289r, vlozz 289r, nemozeſs 291r). Hláska ž je na konci slova někdy zapsána jako ſs (vcziniſs, tj. učiniž 289r, naſpyſs, tj. naspiž 289v). Tento jev bychom mohli považovat za ztrátu znělosti na konci slova, avšak vzhledem k písařově zápisu sykavek spíše soudíme, že se jedná o značení převzaté ze staršího typu spřežkového pravopisu, kterým mohla být zapsána předloha našeho opisu. Na místě spřežky ch je někdy psáno pouze h, což nepovažujeme za jev grafický, ale hláskoslovný, který snad odráží (starší) výslovnost: chrzyepi × hrzyepi (obě 289r). Jedenkrát se v textu objevuje protetické h- (hihned 289v).

Hláskoslovný stav odpovídá polovině 15. století – text zachycuje změnu ó > uo (kóň 289r ale i kuoň 289r) a zaznamenává oba vývojové stupně dlouhého ó. Diftongizuje se i náslovné o- po předložce (s uoctem 289r, v uoči 289r). Diftongizace ú > ou ani monoftongizace ie > í či úžení é > í nejsou v textu ještě zachyceny (nemocnú 289r, bielá 289r, zcelé 290v). Dosud nebyla provedena změna šč > šť (ščičí 291r). Ve skupině -čr- se nevyskytuje průvodní vokál (črvy 289v). Jotace v krátkých i dlouhých slabikách je zachována, i když již nedůsledně (nawiez 289r, tieſto 289v, dobrzie 289v × dobrze 290v, ocaſie 290r; siemě 290r). Zápis rziebrziczek 289v nemusí znamenat nadbytečnou jotaci, nýbrž grafický zápis hlásky ř.

Text poskytuje příliš málo materiálu pro hodnocení vyšších jazykových rovin: jedenkrát se vyskytne duálový tvar (dva kozlová řemeny 289v), jedenkrát tvar imperfekta u auxiliáru (bieše poručil 289r). Časté jsou přechodníky kondenzující výpověď (učině ránu čistú, položiž na to topenici s solí 290r).