O spise mistra Albranta
Staročeské spisy věnované koňskému lékařství vycházejí z překladu německého díla Roßarzneibuch, které napsal štolba, kovář a koňský lékař mistr Albrant (působil okolo poloviny 13. století). Mistr Albrant pocházel z Německa a v pozdějších rukopisech a tiscích se jeho jméno objevuje především v podobě Albrecht, ale též Alebrand, Albret, Hilbrant, Hildebrand a Anton. O jeho životě nemáme téměř žádné informace. Je známo, že působil na dvoře císaře Fridricha II. Štaufského a v druhé čtvrtině 13. století pobýval v Neapoli (v mladších tiscích byla Neapol mylně zaměněna za Konstantinopol). Jeho spis o léčení původně obsahoval 36 návodů léčby nemocí a obtíží koní. Léčba byla založena na zkušenostech práce s koňmi, využívala především rostlin a dalších přírodních léčiv (bahno, voda atp.). Původně v nich nebylo obsaženo léčení pomocí magie (zaříkávání), které v pozdějších textech již nalézáme. Původní německé texty byly přeloženy do latiny a do češtiny. Z období středověku a novověku máme zachováno několik česky psaných rukopisů a tisků. Rovněž z mladších období 17.–19. století se zachovaly rukopisy a tisky, které denně sloužily kovářům a štolbům; tyto texty se však již odchýlily od původního Albrantova znění, rozrostly se dopisováním návodů na základě zkušeností pozdějších uživatelů a jejich empirický charakter narušily návody vycházející z magie a lidového léčitelství.
Český překlad Albrantova koňského lékařství je zapsán ve středověkých rukopisech Knihovny Národního muzea v Praze, sing. IV H 28 (1444), I H 29 (2. polovina 15. století) a I F 10 (konec 15. století) a Národní knihovny ČR, sign. XI C 2 (polovina 15. století). Mladší opisy chová Národní knihovna, sign. XVII E 42 (1554) a Knihovna Národního muzea, sign. IV C 11 (1633), III G 6 (17. století), II G 16 (1694), V G 62 (1755) a II H 8 (18. století). Dochovalo se rovněž množství starých tisků různých vydání; kopie nejstaršího známého tisku od Jana Pekka z Plzně z roku 1527 jsou uloženy v Národní knihovně ČR (originál sign. Med 4° 00045/01 (06) Forschungsbibliothek Gotha, Německo).
Poznámka k transkripci
Koňské lékařství se v tomto opise nedochovalo celé, chybí jeho začátek (cca 9 předpisů). Strany 282v a 283r nejsou logicky začleněny do textu. Text je psán úhlednou bastardou mladším spřežkovým pravopisem. „Nadpis“ jednotlivých návodů je uveden červenou iniciálou „K“ (Který, Kterému). Červeně jsou označeny větné celky – buď červeným zvýrazněním počátečního písmene věty, nebo červenou čárkou či virgulí. V písmu se objevují diakritická znaménka – tečky nad některými písmeny: ż (žluwu 281r), ṅ (kuoṅ 281r, 283v, 185v), ṫ (zeṫ 282v), avšak převládají písmena bez diakritik či spřežky. Vokalická kvantita značena není, výjimkou je zdvojené ee u výrazů zaczelee 280r, vczelee 281r, po tee 286v, bielee 287r.
Po stránce hláskoslovné zápis odpovídá stavu jazyka druhé poloviny 15. století. Pravidelně je tištěn diftong uo místo dlouhého ó (hnuoj 280r, suol 284v), které se vyskytuje jednou u slova spomóžeš 286r, kde je možné předpokládat zkrácení vokálu v kořeni. Lexém črv je psán bez průvodního vokálu (282v). Jotace v krátkých slabikách je adekvátní stavu v současné češtině (výjimkou je zvratné sě), jotace v dlouhých slabikách je zachována ve staročeské podobě.
Pro výzkum vyšších jazykových rovin neposkytuje fragment dostatek materiálu. Lze upozornit na opakované zakončení dat. pl. lexému kuoň na -ovi (koňovi 280v, 281v). V textu je zachycen duál (dva kozlová řemeny 282v).