Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. 65 E 2031, 1589
oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2015–2023
Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Zásady transkripce
Text je transkribován podle obecných edičních zásad. Velká písmena jsou ponechána na začátku vět, u vlastních jmen a u slova Bůh ve shodě se současnou pravopisnou normou.
Ačkoli je tisk spolehlivý, objevilo se několik tiskařských chyb: slovo druhýma je tištěno drnhýma A2r, slovo nešťastnou je tištěno neſſṫaſtau A3v, slovo trochu je tištěno trohu A4r. Adjektivum vinný A2r je v tisku bez délky, ale jelikož tento tvar není nikde doložen, je transkribován s délkou.
Transkripce vlastních jmen cizího původu se přidržuje podoby v tisku, pokud nejsou považována již za součást českého jazykového systému.
Grafika a pravopis
Grafická úprava
Titulní list (A1r) je ozdobený dvojitým rámečkem s ornamentálním motivem. Na s. A1r a A3r jsou koncové viněty se stejným ornamentálním motivem, který je v rámečku na titulní straně. Na A1r je před nadpisem použit ozdobný motiv lipového listu. Na A1v je použita iniciála zalomená do pěti řádek, na A3v je inicála s animálním motivem zalomená do šesti řádek.
Tisk používá dva druhy liter – gotiku pro český text a antikvu pro latinský text.
Členění textu
Interpunkce a členění textu se drží spíše pauzových principů než syntaktických. Předlohový text je dělený na odstavce. Dalším značně užívaným členícím prostředkem je spacie (alinea).
V textu se vyskytují běžná dobová interpunkční znaménka (tečka, dvojtečka, virgule, comma, závorky, rozdělovník). Nedůsledně je použit rozdělovník (pod=manil A1v, No=wý A1v, chtě=li A2r, a=by A2r, ale moc nau A1v, Geze ro A2v, Lo dij A2v).
Samohlásky
Vokalická délka je značena pomocí diakritických znamének (tečky či čárky nad písmenem, mezi nimiž není vždy patrný rozdíl). U hlásky i je vokalická délka značena dvěma způsoby: ij, j (pěſſijho A1v, přednj A2r, vtjkati A3r). Diakritických znamének se užívá i u vokálu u (Bůh A3r, můžú A2v).
V tisku se pro diftong ej používá liter ey (Kreyčij A2v, Neylepſſj A3r). Diftong ou je pak tištěn v podobě au (mocnau Rukau A1v, ponaukán A2v).
Vokál u se v iniciální pozici a po předponě ne- tiskne pomocí grafému v (vtjkati A3r, nevpřijmnoſt A3r).
Souhlásky
V tisku se vyskytují dvě podoby b a majuskulního L, jejich distribuce nemá fonologické opodstatnění, a proto ji v transkripci nezaznamenáváme. Konsonant s je označen ſ, s, v majuskulích pak S. Konsonant v se tiskne w.
Souhlásky ž, ř, č jsou tištěny s diakritickými znaménky. Konsonant š je uprostřed a na začátku slova tištěn ſſ (dopauſſtij A3r, na ſſibenicy oběſſena A4r), v majuskuli se používá spřežka Sſ (Sſedeſátého A3r).
Hlásky ď, ť, ň se v textu objevují jen s diakritikou (ďeťátko A2v, očiſſťowánij A3v, odňal A1v), Hláska j je tištěna literami g a y (gmenowaný A2r, Kraginau A1v, Neylepſſj A3r).
Po sykavkách s, z, c se v textu systematicky používá y (Proſynce A1v, obrazyti A4r, ku pomocy A2v). Po š, č, ž je užito i (ſſibenici A4r, ráčil A3r, poslaužiti A3r).
Nejednotně je tištěno slovo Safojsko a jeho odvozeniny. V textu se nejednotně značí hláska f, vyskytne se podoba Saffoyſkými A2r i Safoyskými A2r. Gemináta ff nemá ale opodstatnění, a proto je při přepisu odstraněna. Rozdílně se v rámci slova Safojsko zachází také s j/i. Převažuje podoba s j Safojsko A2rv, tvar Safoisko A1v se objevuje jen v nadpisech, tudíž je vysázeno jinými literami a lze předpokádat, že rozdíl je pouze grafický, proto tranksripce sjednocuje podobu na Safojsko. Stejně je tomu i slova Frankrejch A1r, A3v.
V textu je použito několik zkratek, které se značí pomocí horního indexu (geº A2r, dewátéº A3v), či naznačením chybějícího písmene (obyvatelū A4r). Objevuje se i zkratka gt pro gest A3v. Text pracuje se zkratkami u letopočtu, kde jsou první dvě čísla nahrazena latinským etc. (ec A3r) a vypsáno je pouze desetiletí.
Hláskosloví
Vokalická délka je většinou spolehlivě značena, proto je ponechána krátkost i v případech, kdy se liší od standardního stavu dobového jazyka (ortelovana A3v).
Délka je taktéž ponechávána podle tisku (spuntovaní A2r, opatrnějí A2r, tíše A2r, podlé A2v). V několika případech lze zaznamenát kolísání vokalické délky (spuntovaní A2r, spuntování A2r, spuntování A2v, obyvatelé A2r, obyvatele A2r).
Pobočné slabiky jsou systematicky dodržovány jak u pomocného slovesa být (jsou A4r), tak v nt-ovém participiu (jsa A3v, jsucí A4r).
Zjednodušení hláskové skupiny se objevuje u slova francouskému A1v, kde bylo vynecháno z.
Text zachová hláskovou skupinu -ts- (knížetství A3r).
Předložky nejsou vokalizovány (z Safojské A1v, k svému A2r, v vrchnosti A3r, v světě A3r), výjimku tvoří spojení beze škody A4r.
Podle dokladů již v textu proběhla změna aj > ej a některé tvary se již navrátily k původní podobě. Proto je v textu krejčí A2v, ale tajně A2r.
Asimilace znělosti není častá, ale objevuje se, např. u slova naspátek A2v.
Morfologie
Jména
U genitivu plurálu maskulin se objevuje koncovka -ů (můžů A2v), v jednom případě -ův (svědkův A4v).
V textu se vyskytují pozůstatky duálu v instrumentálu (druhýma A2r), ale při použití duálového tvaru ve slovním spojení nedochází ke shodě (druhýma vraty A2r).
Substantivum lodí je v textu skloňováno ještě jako ьja-kmen, protože ještě nedošlo k přechodu k i-kmenům, proto je v nominativu plurálu použit tvar lodí A2v, místo i-kmenové koncovky -i (lodi).
V lokálu plurálu maskulina slova rámě/rameno je použita méně častá a-kmenová koncovka -ách na ramenách A4r místo koncovky -ech.
Akuzativ osobního zájmena ona má v tisku důsledně -í (jí A3v, A4r).
Slovesa
Z minulých časů je použito jen préteritum.
Pomocné sloveso býti v 3. osobě singuláru se v textu vyskytuje ojediněle, vždy v podobě jest (nalezena byla jest A3v, bylo jest A2r).
V textu se vyskytují přechodníky, které jsou většinou ve správném tvaru. Výjimkou je nt-ové partipicium, kterému v plurálním tvaru chybí délka v kořeni (jsucí A3v, A4r, řkucí A3v).
Syntax
Vzhledem k nedostatečnému rozsahu textu nelze syntax podrobně zkoumat.
V textu je zachycená postpozice adjektivního přívlastku (králi francouskému A1v, při zdi městské A2r, vítr silný A2v, hříchy lidské A3r, věcem ženským A3v).
Postpozice je doložena i u posesivních pronomií (obyvatele jeho A2r, v příbytcích jejich A2v).
Adjektivní přívlastek se objevuje i v antepozici (chudých zprávce A2v).
Autor hojně pracuje s několikanásobnými větnými členy (vytáhl a položil A1v, okolní krajinou a zemí A1v, způsobem a štrychem A2r, srozumění a spuntovaní A2r, spuntování a umínění A2r, odpočívající a spící A2v).
Lexikum a styl
V textu jsou použita vysvětlovací a terminologická synonyma (galee neb lodí A2v, sklep neb loch vinný A2r), dále amplifikační synonyma (dvě brány neb vrata A2r, vrchnost neb ouřad města A3v, očišťování, neviny pláče a hrozného křiku A3v).
Hodnoticí adjektiva se používají ojediněle (k témuž nešlechetnému a zrádnému spuntování A2r, děvečka ta, kteráž zajisté chvalitebného poctivého a pobožného obcování byla A3v).
V přímé řeči se jednou vyskytuje sylistická figura exclamatio (Ó, ubohá děvečko, nespravedlivěs a nevinně o své hrdlo připravená! A4r).
Obě zprávy uzavírají poučení náboženské povahy, obsahující česká a latinská přísloví (A Pán Bůh pro těžké hříchy lidské dopouští takové proměny a nevole v světě. Propter peccata populi mutantur principatus. To jest: Pro hříchy lidské mění se knížetství a království. Nejlepší tedy věc jest v Bohu své doufání skládati a k němu se opravdově s srdečnými prosbami utíkati. A3r, Její nepřátelé hrozně zahanbeni a oběšeni jsou, podlé přísloví: Kdo komu jámu kopá, sám do ní upadá. Pán Bůh i zde i ovšem potom nevinných svých chrání a chrániti bude, neb jest otec chudých a sirotkův sám nejlepší. A4r).
Jazyk textu odpovídá stavu češtiny konce 16. století.