Modlitby své nejponíženější Vaší Milosti vzkazuji, vysoce urozený a osvícený kníže, pane, pane můj milostivý, Vaší knížecí Milosti od Pána Boha zdraví, šťastného požehnání svatého i jiného všeho dobrého na svých nehodných modlitbách poníženě žádati nepřestávám. A při tom Vaši knížecí Milost poníženě pro Pána Boha prosím, že mi neráčí, Vaše knížecí Milost, tohoto mýho sprostnýho psaní k nějaké všetečnosti přičítati, že mám[a]mám] mam mam Vaši knížecí Milost zaneprázdňovati, však z mý veliký ouzkosti to činím. Předně s příčiny tý k Vaší knížecí Milosti se za sestru Lidmilu řádu našeho, keráž jest vystoupila a nad svejm slibem se zapomenula (ale však Pán Bůh jí to ráčil dáti, že jest se zase upamatovala a do svýho klášteru zase přišla, Pánu Bohu budiž věčná chvála), přimlouvám. Pokudž možný, aby[b]aby] aby aby Vaše knížecí Milost ji ráčila na milost přijíti, tu vinu jí odpustiti a toho vězení, v kterýmž zůstává, prázdna poručiti učiniti. Ona Pánu Bohu a Vaší knížecí Milosti připovídá, že chce jináče pobožněji na světě živa v svým řádu a reguli zůstavajíce bejti, že co jest učinila, z velký těžkosti a trápení, keréž od panny abatyše měla, to musila učiniti.

Druhá věc, kerak sou se velicí neřádi skrze pannu abatyši naši stali a posavad není konce. Nebo se může Vaší knížecí Milosti oznámiti, že byla (snad) ještě panna abatyše dobré paměti neumřela, kdyby jí nebylo, ale skrze trápení, kerýž od ní měla, že i doktoři to vyznávali, že z velikého trápení to všechno má.