Toto jsú knihy lékařské mistra velikého řečeného Rasis

Předmluva.

Tyto knihy sberu králi, jemuž požehnaj Buoh. Rasis knihy své, kteréžto popsal ke cti pána svého krále, takto počíná: Tyto knihy sberu králi, jemuž požehnaj bóh to, což poznal. Rasis žádostnějšieho a spasitedlnějšieho od boha požádati pánu svému požádal jest, když se jest bohu modlil, aby pánu jeho požehnal. A my jeho příkladem požádajme, ať nám požehná bóh, nebo božie požehnánie jest jeho dobroděnie, protož požehnaj nám bóh. Já popíši lékařstvie ranného dobroděnie, toho dobroděnie potřebují lékaři ranní, aby zbohatěli, ranění, aby uléčeni byli, potřebují činy užitečné. Mistr Vilém Burgenský byl jest v Montpesolanu ženatý, učený, v statku movitém i nemovitém hojný člověk převelikého zkušenie nebo dospělosti a předobrého jmena, nebo jmeno jeho slavné bylo po všech krajinách, nebo k němu na radu všichni nemocní, od jiných lékařuov [2]číslo strany rukopisuranných[a]ranných] ranienych zmeškaní, ode všech stran světa, totiž od západu, od poledne, od východu slunce i od puol noci utiekali jsú se a u něho jsú radu i pomoc shledávali, né brž i mezi Saraceny jmeno jeho slavné jest bylo, a také sami mistři, čtúce na mistrských stoliciech, bez studu a často jsú jeho na svědomie svých řečí přivodili, a to jest bylo jemu za jeho života k veliké slávě. V nichžto onoho přeslavného muže pána a mistra Vilhelma z Congenis pánem a mistrem proto jeho nazývá, nebo jmeno samo mistra v Montpesolaně hanebné jest: nebo tam každý, i ten, jenžto osly honí, slóve mistr. Mieru a obyčej léčenie, jakož sem od něho slyše i vida naučil sem se, jakož věrnějie budu moci, uložil sem vypraviti. Mistr Vilhelm měl obyčej přinajmenším dvakrát čísti do roka, totiž na narozenie pána Krista, a na Velikú noc. Když jiní přestali čísti, on jest počal, a tento obyčej čítanie byl jeho. Měl před sebú knihy Rasis o lékařství ranném, a těch jest nečetl, jakož obyčej jest čísti s výklady, ale podlé řádu kapitol těch knih vypravoval obyčeje lekovánie jeho. A