Viz též Knihopis č. K16614, http://aleph.nkp.cz/F/?func=find-c&local_base=KPS&ccl_term=K16614; Jungmannova Historie literatury české IV. 33.
Elektronickou verzi slovníku pořídilo v roce 2012 oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., jmenovitě tito pracovníci: Hana Gabrielová (základní přepis, studentka FF UK Praha); němčinu zrevidoval Mgr. František Martínek a latinu Mgr. Kateřina Voleková. Na zpřístupnění textu se dále podíleli Boris Lehečka, PhDr. Alena M. Černá, Ph.D., a Mgr. Marek Janosik-Bielski.
Vznik elektronické verze byl podpořen projektem Ministerstva kultury ČR č. DF12P01OVV028 Informační technologie ve službách jazykového kulturního bohatství.
Za přípravu internetové verze slovníku děkujeme Pavlu Květoňovi.
Ediční poznámka
Při transliteraci respektujeme vlastnosti starého tisku, avšak nenapodobujeme grafické rozložení textu (např. konce řádků na titulním listě atp.). Bez upozornění rozepisujeme běžně užívané zkratky. Interpunkci ponecháváme dle stavu tisku, tj. užíváme svislici (/ – virgula) i čárku (, – comma). Důsledné transliterace se přidržujeme i v latině, kde oproti edičnímu úzu ponecháváme např. grafém ſ a nenahrazujeme jej kulatým s (Ieſus), dále např. verzálu „v“ nenahrazujeme grafémem u (VOCABVLA) atp.
Česká jazyková část je doplněna o transkripci. Transkripce se drží zásad přepisu starších českých textů do novočeského pravopisu, přičemž respektujeme jazykové zvláštnosti poloviny 16. století. Velká písmena píšeme dle současných jazykových pravidel a na počátku hesla. Jako interpunkční znaménko ve funkci čárky užíváme již jen čárku, nikoliv virguli. Jednotlivé jazykové části od sebe oddělujeme svislicí (|). Tisk nezachycuje bezpečně vokalickou kvantitu češtiny daného období, proto ponecháváme rozkolísaný stav, i když se možná jedná jen o nedostatek tisku. K emendacím přistupujeme jen ve zcela nepochybných případech.
V poznámkovém aparátu jsou uvedeny veškeré zásahy editora do textu (emendace) a rovněž další poznámky k textu.