Obálka slovníku
Obálka slovníku

Malý staročeský slovník (MSS)

     Jaromír Bělič, Adolf Kamiš, Karel Kučera

     Dodatek o staročeských pravopisných systémech napsal Václav Křístek

     Státní pedagogické nakladatelství, Praha

Recenzovali: univ. prof. dr. Arnošt Lamprecht, DrSc., dr. Igor Němec, DrSc.
Schválilo ministerstvo školství ČSR
dne 24. února 1977, č. j. 8 241/77 31
jako příručku ke studiu na filozofických a pedagogických fakultách.
1. vydání

© Státní pedagogické nakladatelství, 1978

     Malý staročeský slovník má sloužit jako pomůcka při četbě staročeských textů především ve vysokoškolských cvičeních k přednáškám z historické mluvnice, z vývoje spisovné češtiny a staré české literatury. Může však samozřejmě být prospěšný i širšímu kruhu zájemců o staročeské literární památky.

     Se zřetelem k svému určení slovník neobsahuje všechnu dochovanou slovní zásobu staré češtiny, nýbrž je v zásadě pouze diferenční, tj. zaznamenává jenom ta slova (a jejich významy), která v dnešní češtině neexistují, popř. která sice existují, ale v starých dobách měla význam nebo některé významy odlišné. U takových několika významových slov se ovšem vedle významů odchylných většinou uvádějí i významy shodné s novou češtinou. Z velké části se nezaznamenávají ani slova odlišná od dnešního jazyka pouze svou hláskovou podobou, pokud staročeská podoba příliš neztěžuje porozumění. Konečně je rozsah omezen tím, že slovník je jen výběrový, tj. nezachycuje slovní zásobu staročeské literatury úzce odborné, zejména právních a lékařských knih, rostlinářů, dále různých latinsko českých vokabulářů apod., nýbrž soustřeďuje se na díla určená v své době širšímu publiku, která ostatně i dnes zčásti budí zájem veřejnosti, jako především básnické skladby, prozaické spisy historické, cestopisné aj. Vzhledem k významu, který měly příslušné památky pro počáteční stadia spisovné češtiny a i později pro její rozvoj, je do slovníku zařazena též diferenční slovní zásoba starých biblických překladů, náboženských spisů a zejména děl nábožensky reformních, která jsou přímo nebo nepřímo spojena s husitským revolučním hnutím a v souvislosti se stavem společnosti dosvědčují vyspělost českého společenského myšlení v dobovém historickém kontextu. Časově je náš slovník omezen na památky od prvních počátků českého písemnictví do konce 15. století.

     Jednotlivá slova i eventuální příklady jejich užití nejsou ovšem ve slovníku podávána transliterací původní grafické podoby, doložené v textech, nýbrž veskrze se užívá ustálené jednotné transkripce, obvyklé dnes namnoze i v nových vydáních staročeských památek. Na pomoc čtenáři, který by se zabýval starými památkami v jejich původním originále nebo ve vydáních netranskribovaných, přinášíme jako dodatek ke slovníku na s. 693 n. stručné pojednání o staročeských pravopisných systémech a přehlednou tabulku jednotlivých liter i jejich spřežek s uvedením, které hlásky mohou v staročeských rukopisech označovat.

     V údobí, ke kterému se náš slovník vztahuje, stará čeština se prudce vyvíjela také po stránce hláskové a tvarové. Aby se jednotlivá slova nemusela vždy uvádět ve všech eventuálních chronologických variantách, často se jako heslo uvádí pouze podoba doložená počátkem 14. století. U řady slov se však uvádějí i podoby vzniklé později, zvláště jsou li jen ony doloženy v památkách (např. s přehláskou u > i vedle podob bez přehlásky), a v případech, v kterých je obojí podoba v abecedním řazení daleko od sebe, dává se pro usnadnění práce se slovníkem odkaz od jedné podoby k podobě druhé, kde je příslušné slovo zpracováno. V jiných případech jsou varianty prostě uvedeny vedle sebe v jednom heslovém odstavci. V zásadě uvádíme u jednotlivých slov jenom podobu nebo podoby skutečně doložené a zřídka provádíme rekonstrukci předpokládaných podob výchozích, protože tím by se hledání ve slovníku zbytečně ztěžovalo. Z téhož důvodu někdy zpracováváme doložené dublety jako samostatná hesla, ovšem se vzájemnými odkazy (např. podščievati a poščívati); u slov s předponami s , z-, vz rovněž zachycujeme podoby vyskytující se v památkách a při jejich transkripci zpravidla neetymologizujeme. Často se seskupuji do jednoho hesla též slovotvorné dublety stejného významu.

     U ohebných slov se uvádějí v záhlaví hesla také nejnutnější údaje tvaroslovné, zejména koncovka genitivu sg. podstatných jmen (většinou se však tyto koncovky neuvádějí u pravidelných substantiv tvrdého sklonění všech rodů) a u sloves koncovky 1. a 2. os. sg. préz.; podle potřeby se v závorce uvádějí ještě tvary jiné, jejichž poznání by v textu mohlo čtenáři působit potíže (např. aorist, imperfektum, přechodníky), a tyto tvary jsou eventuálně uvedeny na příslušných místech v abecedním řazení jako zvláštní heslová slova s odkazem k heslu základnímu. Pokud tyto odkazy následují v abecedě těsně za sebou, často spojujeme pro úsporu místa několik hesel na jednom řádku, neboť tím se přehlednost slovníku podstatně nenarušuje. Soustavný přehled staročeského hláskosloví a tvarosloví, jak bývá v úvodním oddílu k některým obdobným slovníkům, v našem slovníku nepodáváme, poněvadž takové přehledy pro svou schematičnost při četbě textů nedostačují; poučení tu musí čtenář v případě potřeby hledat v historických mluvnicích.

     Za tvaroslovnými údaji u heslových slov následuje příslušnou zkratkou gramatické určení slova (u substantiv se uvádí jen rod, u sloves dokonavost nebo nedokonavost) a dále je novočeský ekvivalent, popř. novočeské ekvivalenty, nebo výklad významu opisem. U slov několikavýznamových, pokud mají významy zčásti shodné s významy dnešními, vychází se podle možnosti od těchto významů shodných. V řadě případů je užití slova nebo jeho význam dokumentován citátem z některé staročeské památky (její jméno se však neuvádí).

     Na slovníku pracovali po několik let členové katedry českého a slovenského jazyka na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, Jaromír Bělič (vedoucí autorské skupiny), Adolf Kamiš a Karel Kučera. Zmíněné pojednání o staročeských pravopisných systémech napsal Václav Křístek. V počátečních stadiích příprav se na práci podíleli také Ivan Lutterer a tragicky zahynulá Eva Milavcová. Její památce připisujeme tuto knihu.

     Slovník vznikl jen z malé části samostatnou excerpcí staročeských textů. Byl sestaven hlavně spojením, ovšem kritickým, dílčích slovníčků k dosavadním vydáním jednotlivých památek, dále soustavným využitím vědeckého Slovníku staročeského Jana Gebauera, bohužel zpracovaného jenom po heslo netbalivost (2. vyd. Praha 1970), a dosud vyšlé nebo v rukopise, popř. v konceptu připravené části nového Staročeského slovníku (písmena N, O, P), zpracovávaného v oddělení pro dějiny českého jazyka Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd a vycházejícího v sešitech od r. 1968 (počínajíc písmenem N). Bohatě se využilo také rozsáhlého lexikálního materiálu obsaženého v podobě dokladů v Gebauerově Historické mluvnici jazyka českého, zejména v obou svazcích třetího dílu (III/1. Skloňování, 2. vyd. Praha 1960, III/2. Časování, 2. vyd. Praha 1958), a snadno dostupného použitím obšírných rejstříků ke každému svazku. Neocenitelnou pomocí byla pro autorský kolektiv možnost využít lexikálního materiálu vyexcerpovaného pro zmíněný nový úplný Staročeský slovník, neboť bez ní by tato příručka v daném rozsahu vůbec nemohla vzniknout.

     Navazovali jsme samozřejmě také na Slovníček staré češtiny Františka Šimka (Praha 1947); náš slovník je však proti slovníku Šimkovu značně rozsáhlejší, obsahuje celkem 18 572 samostatných hesel (bez hesel odkazových), kdežto Šimkův slovník má jen něco přes 10 900 hesel. Přitom většina hesel je v našem slovníku zpracována zevrubněji než u Šimka a spojováním slovotvorných dublet stejného významu i jinými způsoby hnízdování se v jednom heslovém odstavci mnohde skrývají dva nebo i více samostatných výrazů. Na druhé straně leckteré slovo, které Šimek uvádí, v našem slovníku není obsaženo, protože se v zahrnutých památkách do konce 15. století nevyskýtá nebo není z tohoto údobí doloženo vůbec, popř. jeho význam je shodný s novočeským apod. I náš slovník ovšem trpí různými nedůslednostmi, drobnými nevyrovnanostmi a jinými nedostatky; ani při uvedených omezeních nemůžeme také zajistit jeho relativní úplnost. K odstranění řady nedostatků ovšem velmi přispěli už před odevzdáním rukopisu do tisku oba nakladatelští recenzenti, prof. dr. Arnošt Lamprecht z brněnské univerzity a zejména dr. Igor Němec, vedoucí oddělení pro dějiny českého jazyka v ÚJČ ČSAV. K některým z jejich četných připomínek, zejména pokud se týkaly jenom formálního uspořádání, nebylo však bohužel možno z technických důvodů přihlédnout. Dokonalý staročeský diferenční slovník pro praktickou potřebu bude možno sestavit, až bude hotov vědecký slovník úplný; ten je pro českou historickou jazykovědu už dávno naléhavě potřebný. Protože však na dokončení Staročeského slovníku v Ústavu pro jazyk český bude nezbytně nutné čekat ještě řadu let, může za dané situace náš slovník i při své nedokonalosti jako pomůcka vykonat dobré služby, jak je ostatně vykonal i slovníček Šimkův.

     J. B.

    SEZNAM ZKRATEK
  • absol. = absolutivní
  • adj. = adjektivum, přídavné jméno
  • adv. = adverbium, příslovce
  • aj. = a jiné
  • akuz. = akuzativ, čtvrtý pád
  • anal. = analogií, analogicky
  • aor. = aorist
  • arch. = archaicky, zastarale
  • asigm. = asigmatický
  • ap., apod. = a podobně
  • atd. = a tak dále
  • atp. = a tak podobně
  • bibl. = v biblických textech
  • círk. = církevní
  • část. = částice
  • čin. = činné (příčestí)
  • čísl. = číslovka
  • čtyřslab. = původně čtyřslabičné
  • dat. = dativ, třetí pád
  • demin. = deminutivum, zdrobnělina
  • dok. = dokonavé
  • du. = duál, dvojné číslo
  • dvojslab. = původně dvojslabičné
  • ev. = eventuálně
  • expr. = expresívní
  • f. = femininum, ženský rod
  • fut. = futurum, budoucí čas
  • gen. = genitiv, druhý pád
  • hanl. = hanlivý, hanlivě
  • hod. = hodina
  • hromad. = hromadné, kolektivum
  • hypokor. = hypokoristické, mazlivé
  • imper. = imperativ, rozkazovací způsob
  • impf. = imperfektum
  • interj. = interjekce, citoslovce
  • jednoslab. = původně jednoslabičné
  • jm. = jméno, jmenný (tvar)
  • kond. = kondicionál, podmiňovací způsob
  • kompar. = komparativ, 2. stupeň adjektiv a adverbií
  • křest. = křestní
  • kt. = který, kteří
  • lat. = latina, latinsky
  • lok. = lokál, šestý pád
  • m. = maskulinum, mužský rod
  • min. = minulý (čas, tvar)
  • n. = neutrum, střední rod
  • nábož. = náboženský
  • např. = například
  • nás. = násobené (sloveso)
  • nč. = novočeský
  • ned. = nedokonavé
  • něj. = nějaký
  • něm. = němčina, německy
  • neos. = neosobní, neosobně
  • neskl. = nesklonné
  • neživ. = neživotné
  • nom. = nominativ, první pád
  • obyč. = obyčejně
  • odpol. = odpoledne
  • os. = osoba
  • pětislab. = původně pětislabičné
  • pl. = plurál, množné číslo
  • pomn. = pomnožné
  • popř. = popřípadě
  • poses. = posesívní, přivlastňovací
  • posměš. = posměšně
  • pozd. = později
  • préz. = prézens, přítomný čas
  • předl. = předložka, předložkový
  • přech. = přechodník
  • předp. = předpona
  • příč. = příčestí
  • příp. = přípona
  • přít. = přítomný
  • pův. = původně, původní
  • řec. = řecky
  • sedmislab. = původně sedmislabičné
  • sg. = singulár, jednotné číslo
  • slož. = tvar složeného skloňování
  • spoj. = spojka
  • srov. = srovnej
  • stč. = staročeský, staročesky
  • subst. = substantivum, podstatné jméno
  • superl. = superlativ, 3. stupeň adjektiv a adverbií
  • synon. = synonymum, slovo stejného významu
  • šestislab. = původně šestislabičné
  • t. = tam
  • táz. = tázací
  • tj. = to je
  • trojslab. = trojslabičné
  • trp. = trpný rod, trpné příčestí
  • tzv. = tak zvaný
  • urč. = určitý, určení
  • v. = viz
  • verb. = verbální, slovesný
  • vok. = vokativ, pátý pád
  • výsl. = výslovnost
  • význ. = význam
  • řidč. = řidčeji
  • vztaž. = vztažné
  • zájm. = zájmeno
  • zápor. = záporné
  • zejm. = zejména
  • zesíl. = zesílené, zesíleně
  • zpodst. = zpodstatnělé (adjektivum aj.)
  • zpr. = zpravidla
  • zř., zříd. = zřídka
  • zvl. = zvlášť, zvláštní
  • žert. = žertovné
  • živ. = životný rod, životné
O elektronické verzi Malého staročeského slovníku

     Elektronickou podobu Malého staročeského slovníku vytvořilo Středisko Teiresiás. Na kolaci tištěné a elektronické podoby slovníku a formálních úpravách textu před internetovým zveřejněním v roce 2006 pracovali Štěpán Šimek z oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR a studentka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Monika Markéta Šmídová. – Elektronickou verzi Dodatku o staročeských pravopisných systémech, jehož autorem je Václav Křístek, připravila v roce 2007 Alena M. Černá. Oproti textu publikovaném v Malém staročeském slovníku byly opraveny tiskové chyby.

     Vzhledem k problémům se zobrazením nestandardních znaků jsme u problematických grafémů připojili poznámku se slovním popisem jejich grafické podoby. Tyto poznámky číslujeme pomocí římských číslic.

logo ÚJČCopyright © 2006–2017, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2017, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2017, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 11 lety, 1 měsícem a 1 dnem; verze dat: 1.1.3
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web je podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081
„Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.