Elektronický slovník staré češtiny (ESSČ)

     Elektronický slovník staré češtiny (ESSČ) je historický výkladový jednojazyčný slovník, zachycující slovní zásobu češtiny od jejích počátků do konce 15. století. Vychází z materiálu shromážděného v lexikálních kartotékách oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Jeho cílem je poskytnout uživatelům vědecký popis staročeské slovní zásoby. Primárně je určen odborníkům zabývajícím se bohemistikou, slavistikou, obecnou i srovnávací lingvistikou a dále badatelům z řad (kunst)historiků, archivářů, etnografů a dalších tematicky blízkých oborů.

     Abecedně doplňuje Staročeský slovník (na při, Praha 1968–2008; StčS), tak aby byl popis staročeského lexika podán v úplnosti. V abecedním rozmezí A M se zaměřuje na popis veškeré materiálově doložené slovní zásoby staré češtiny. V části při- Ž zpracovává pouze ty lexikální jednotky, jež neobsahuje Malý staročeský slovník (Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Praha 1979; MSS).

     V současné době jsou ke zveřejnění připravována hesla počínající písmenem M. V následujících letech budou postupně doplňovány ty lexikální jednotky s náslovím při- Ž, které jsou dosud lexikograficky zachyceny pouze v MSS.

     ESSČ vychází ze strukturního pohledu na historickou slovní zásobu, jak je podán zvl. v pracích I. Němce Vývojové postupy české slovní zásoby (Praha 1968) a Rekonstrukce lexikálního vývoje (Praha 1980). V obecných rysech navazuje na koncepci Staročeského slovníku, v zásadách a postupech proto vychází z Úvodních statí Staročeského slovníku (Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek, Praha 1968) a interního textu Výstavba hesla v diachronním slovníku (interní materiál uložený v oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR, v. v. i., Praha 2002).

     Slovní zásobu i samu lexikální jednotku chápe jako strukturovaný systém, slovo jako jednotku mající stránku významovou a formální (Němec, I.: Rekonstrukce lexikálního vývoje, Praha 1980, s. 7). Usiluje proto jak o postižení vnitřní významové struktury lexikální jednotky včetně naznačení jejího předpokládaného významového vývoje, tak o naznačení jejího vývoje formálního. Zároveň usiluje o postižení jejích různorodých vztahů k jiným jednotkám slovní zásoby.

     Stejně jako StčS rekonstruuje hláskovou podobu heslového slova k r. 1300. Tato zásada spolu s možností prohledávání pomocí zástupných znaků umožňuje rychlou orientaci v jazykových (systémových) vztazích, zvl. morfologických a slovotvorných.

     ESSČ zpracovává pouze nepropriální staročeské lexikální jednotky. Výběrově vykládá také vlastní jména kulturní; ostatní vlastní jména a názvy pouze registruje.

     Z lexikálních jednotek původem jinojazyčných ESSČ zařazuje ty, které jsou prokazatelně součástí staročeského lexikálního systému, protože přijaly fonologické, morfologické a syntaktické vlastnosti staročeských lexikálních jednotek, a neuvádí cizojazyčné lexikální jednotky užité pouze jako slova citátová.

Stavba hesla

     Plná heslová stať se skládá z heslového záhlaví, obsahujícího základní podobu heslového slova a jeho tvaroslovnou charakteristiku, z údaje o slovotvorné motivaci, z popisu významu a fakultativně ze závěrečné poznámky. Heslové slovo je uváděno v hláskové podobě předpokládané k roku 1300.

     Základní tvaroslovná charakteristika heslového slova má tuto podobu: u podstatných jmen se uvádí zakončení druhého pádu jednotného (popř. množného) čísla a zkratka gramatického rodu, u sloves zakončení 1. a 3. osoby jednotného čísla přítomného času a zkratka slovesného vidu; ostatní slovní druhy jsou obvykle opatřeny pouze zkratkou slovního druhu.

     U motivovaných (neznačkových) lexikálních jednotek následuje určení jejich motivujících slov. Nejsou-li u motivovaných lexikálních jednotek doloženy lexikální jednotky bezprostředně fundující, uvádí se odkaz na slova, která jsou v rámci čeledi strukturně nejbližší, popř. na předpokládaná východiska předčeská, jinojazyčná ap.

     Významy lexikálních jednotek jsou zachyceny novočeskými ekvivalenty nebo popisem významu. Součástí významového vymezení je údaj o syntaktické nebo sémantické spojitelnosti, stylistickém nebo tvaroslovném omezení, příp. o slovnědruhovém posunu. Je-li součástí popisu významu staročeská lexikální jednotka, uvádí se v uvozovkách.

     Významová struktura hesla je lineárně uspořádána tak, aby pokud možno odpovídala předpokládanému významovému vývoji lexikální jednotky. Jednotlivé významy heslových slov nejsou exemplifikovány staročeskými doklady. Zvláštním typem písma jsou signalizována lexikalizovaná slovní spojení (frazémy).

     Závěrečná poznámka nejčastěji obsahuje odkazy na lexikální jednotky, které jsou danému heslu systémově blízké (synonyma, u sloves vidové protějšky ap.; není-li uvedeno jinak, jde vždy o lexikální jednotky staročeské), dále komentuje předložené výklady nebo odkazuje na prameny, v kterých jsou dané lexikální jednotky výhradně doloženy.

     Soupis obecných zkratek užívaných v ESSČ naleznete zde.

 

     ESSČ je zpracováván v oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR, v. v. i., pod vedením Miloslavy Vajdlové. ESSČ je dílo autorského kolektivu. Jednotlivá hesla neprošla redakčním sjednocením. Revizi heslových záhlaví lexikálních jednotek s náslovím R, Ř provedla Věra Chládková, lexémy s náslovím při- pz-, Q, S, Š, T a U revidovaly Veronika Bromová a Michaela Čornejová z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, jednotky s náslovím VŽ a AL revidovala Irena Fuková.

logo ÚJČCopyright © 2006–2017, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2017, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2017, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 10 lety, 9 měsíci a 6 dny; verze dat: 1.1.2
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web je podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081
„Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.