Elektronický slovník staré češtiny (ESSČ)

     ESSČ je zpracováván pod vedením PhDr. Miloslavy Vajdlové v oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR, v. v. i. Zachycuje slovní zásobu češtiny od jejích počátků do konce 15. století. Vychází z materiálu, který je shromážděn v Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Pod společným názvem ESSČ jsou prezentovány výsledky dvou poněkud odlišných lexikografických přístupů ke zkoumání staročeského lexika.

     Při zveřejnění staročeských lexikálních jednotek s náslovím při- – Ž ESSČ abecedně navazuje na Slovník staročeský Jana Gebauera (a – netbanlivost, Praha 1903 – 1916; 2. vydání Praha 1970) a na kolektivní akademický Staročeský slovník (na – při, sešity 1 – 26, Praha 1968 – 2008) a zpracovává pouze ty výrazy, jež neobsahuje diferenčně pojatý Malý staročeský slovník (Jaromír Bělič – Adolf Kamiš – Karel Kučera, Praha 1979). Staročeská slova již zachycená v Malém staročeském slovníku ESSČ neuvádí a přímo odkazuje na elektronickou verzi Malého staročeského slovníku, která je též součástí webového hnízda Vokabulář webový.

     V abecedním rozmezí A−M se ESSČ zaměřuje na vědecký popis veškeré dnes známé slovní zásoby staré češtiny, tj. zpracovává i lexémy již obsažené ve Slovníku staročeském J. Gebauera a v Malém staročeském slovníku.

     ESSČ zpracovává v plné heslové stati doložené staročeské lexikální jednotky s výjimkou vlastních jmen a názvů (výběrově jsou uváděna jména kulturní). Z lexikálních jednotek přejatých ESSČ zařazuje ty, které jsou evidentně součástí staročeského lexikálního systému, protože přijaly morfologické nebo syntaktické vlastnosti staročeských lexikálních jednotek. Nezpracovávají se tedy cizí lexikální jednotky užité jako slova citátová.

     Lexikální jednotkou se rozumí vnitřně strukturovaná jednotka se svébytnými vlastnostmi formálními i obsahovými (viz Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek. Praha 1968, s. 20 – 35). Slovo mnohoznačné (polysémní) se pro potřeby slovníku pokládá za jednu lexikální jednotku, slova stejně znějící (homonymní) se uvádějí každé samostatně.

     Forma každé lexikální jednotky je rekonstruována do podoby předpokládané k roku 1300. Obsah lexikální jednotky je v plné heslové stati zpracován ve významové struktuře hesla uspořádané tak, aby pokud možno odpovídal předpokládanému významovému vývoji lexikální jednotky.

     Plná heslová stať se skládá z heslového záhlaví (podoby heslového slova a tvaroslovné charakteristiky), z údaje o slovotvorné motivaci, z popisu významu, ze závěrečné poznámky a z údaje o autorovi heslové stati (tj. šifry autora).

     V heslovém záhlaví ESSČ u každé lexikální jednotky registruje v odůvodněných případech též její hláskové varianty (nikoli pravopisné) a doplňuje je základní tvaroslovnou charakteristikou: u podstatných jmen je uváděno zakončení druhého pádu jednotného (popř. množného) čísla a zkratka gramatického rodu, u sloves zakončení 1. a 3. osoby jednotného čísla přítomného času a zkratka slovesného vidu; ostatní slovní druhy jsou opatřeny obvykle jen zkratkou slovního druhu.

     Za morfologickou charakteristikou následuje slovotvorná motivace (u lexémů s náslovím při- – Ž byla tato položka uváděna fakultativně).

     Významy lexikálních jednotek jsou zachyceny jednak pomocí novočeských ekvivalentů, jednak popisem významu. Je-li významů více, objevuje se každý z nich na samostatném řádku. Součástí významového vymezení může být údaj o syntaktické nebo sémantické spojitelnosti, stylistická charakteristika, tvaroslovné omezení nebo slovnědruhový posun. Je-li součástí popisu významu staročeská lexikální jednotka, uvádí se v uvozovkách. ESSČ není slovník dokladový, proto podává pouze výčet jednotlivých lexikálních významů, nikoli již jejich exemplifikaci příslušnými citáty ze staročeských textů.

     Zvláštním typem písma jsou signalizována lexikalizovaná slovní spojení (frazémy).

     Závěrečná poznámka buď komentuje předložené výklady, odkazuje na pramen(y) nebo na lexikální jednotky, které jsou danému heslu systémově blízké (nejčastěji jde o staročeská synonyma, u sloves vidové protějšky ap.). Není-li uvedeno jinak, jde vždy o lexikální jednotky staročeské.

     Soupis obecných zkratek užívaných v ESSČ naleznete zde.

     ESSČ je dílo autorského kolektivu. Autorství každého heslového slova je určeno šifrou autora. Jednotlivá hesla neprocházejí redakčním sjednocením. Revizi heslových záhlaví lexikálních jednotek s náslovím r-, ř- provedla Mgr. Věra Chládková, jednotky s náslovím při-pz-, q-, s-, š-, t- a u- revidovaly Mgr. Veronika Bromová, Ph.D., a Mgr. Michaela Čornejová, Ph.D., jednotky s náslovím v-ch- revidovala Mgr. Irena Fuková.

 logo ÚJČVokabulář webový je podpořen projekty GA ČR č. P406/10/1140, č. P406/10/1153 a MK ČR č. DF12P01OVV028.
Copyright © 2006–2014, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2014, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2014, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 7 lety, 9 měsíci a 16 dny; verze dat: 0.9.1