rýl², -e m.
sr. střhn. rigel
kmen stromu, zvl. částečně opracovaný
Sr. rykel
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
ryl, rýl, -a, -u m. rýč; dílo vzniklé rytím nebo tesáním (rytina, reliéf, socha)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ryl, rýl m. = rytina; špalek
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.