prvojmě, -jmene n.; k prvý a jmě
gram. podmět, základní větný člen uváděný zpravidla v čele věty: appositum slovosad, sed suppositum prwogme <dat> KlarVokF 45 (De grammatica), pod. SlovKlem 1a; supinum prwogme List Muz XII F 16,35a (1414). – Sr. prvohlas
Sr. suppositum est illud, de quo fit sermo (Jílek 51)