1. co [tenkého ap.] (čím [ostrým]) protrhnout, trhnutím/trháním proděravit co, způsobit trhlinu naskrz v čem: nehtem kóži, kdež je byla protrzena, protrhnyeſſe [kněz obětnímu ptáku] ComestC 82b fractum erat, rumpebat; jehož střěchu protrhſſe, vpustichu ho v dóm t. 295b (sr. Mc 2,4); v pavučinách mušky mdlejšie vieznú, ale silnějšie protrhnu je GuallCtnostK 160; hlediž, jie [„neštovicě“] aby neprotrhal LékFrantC 170a; druhú jehlú s nití uvlečenú buď protrzen [„nehet“] LékRhaz 62; pakli by to třěvo vyšlé z rány bylo…protrzeno nadél neb napřieč t. 140; zahoje ránu, opět protrhl RokMakMuz 386b (v obr.); duovodové, že jsú zasazeni na pavučině, snadno budú protrzzeni KorMan 73b (fig.) tj. vyvráceni — obrazně o nežádoucím proniknutí k poznání: vše tento silný čert protrhne a pozná, z kalného srdce kto miluje ChelčBoj 401a; již protrhl [kacíř] siet široce, lově ve čtení z smysluo onde i onde ChelčSíť 83b, pod. t. 5a

2. pf. co [zadržujícího vodu] (kam) protrhnout, prorazit, opatřit otvorem n. vyrytou prohlubní k odtoku vody: protrżeny jsú všeckny studnice BiblPraž Gn 7,11 (v. prodřieti sě 2) rupti sunt; břeh do té své [mlynářovy] strouhy a vodoteči protrhnúti ArchČ 8,492 (1483); řeka, kteráž jest ten ostrov protrhla t. 16,312 (1487) ║ příkop, kterýž se jim má protrhnúti, s luk s jich aby voda scházela t. 17,483 (1500) tj. prokopat

3. pf. [o vodě] co [cestu, průrvu] (skrzě co [překážku]) prorazit, protékáním vyhlodat: nestojie [mnozí v dobrém], ale jedno jako cestu jiným protrhnu ŠtítBes 172; zpieči sě moře a protrze cestu skrze tu horu CestMandA 207a; pakli protrhne [voda] nový chod, s tiem neztratí on své země nic PrávSasE 162b. – Sr. protřieti 2

4. koho [dítě] skrzě co [oheň, vodu] prudkým pohybem přenést: syna jednoho protrzie skrzě oheň Tofet ComestC 200a traduxit; skrzě něhožto [oheň] ti modlcové své děti promietáchu, takéž my protrhugem jě skrzě vodu křtu t. 301b traicimus; skrze oheň protrhugy děti své t. 356b. Jen Comest