protratiti, -cu, -tí pf.; k tratiti
co [cenného] zbytečně se vydat z čeho; [peníze] zbytečně utratit co; fig. [mravní hodnotu] (čím) promrhat: my tu [tj. v Letovicích] čekajíc do třetího dne s osmi konmi 4 zl. jsme protratili Půh 6,192 (1481) — fig.: apoštolstvie, ješto jest nemilostivě protratil Jidáš BiblDrážď A 1,25 (potratil ~LitTřeb); ač kto protratyl jest panenskú [čistotu] ŠtítKlem 62b; Ruben…smilstvem protratyl…požehnánie t. 62b
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
protratiti, -tracu, -tíš dok. promrhat, utratit, ztratit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
protratiti dok. = ztratiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.