protiřěčiti, -ču, -čí ipf.; k proti a řěčiti, řěč
komu/čemu odporovat řečí komu, protivit se vyslovováním nesouhlasu: položen jest tento [tj. Kristus]…na znamenie jemuž bude protiṙeċeno BiblBosk L 2,34 (~Mlyn, ~KlemNZ, protivně mluveno gl. HusPostH 12a, sě protiveno bude EvBeneš, bude odpoviedáno ~Zimn, odpovědie ~Ol, bude otpověděno BiblOl, bude otmlúváno ~Pad, bude odpíráno ~Praž) cui contradicetur; ti [chytráci]…protiṙeczili sú, to jest protivně mluvili sú tomu drahému spasiteli HusPostH 13a. – Sr. otmlúvati 7, otpoviedati 6
Sr. M.Homolková, NŘ 88,21–25