1. (čeho [místního objektu]) strana protilehlá straně přední (čelní): před níž [stolicí, tj. trůnem] stáše stuol drahý…A <u> proticzelij bieše ustaven oltář TrojK 93a in alio vero capite; Wenceslaus…exponit vineam suam…usque unam semitam et aliam semitam vulgariter protyczely vocatam, que ostendit napřieč List AMP 2002,G3a (1447); exposuerunt vineam…situatam ex una [parte] penes Iacobum Mydlák subtus alias zduolu…et contra vineam Sate ex altera [parte] vulgariter proticzely t. G6b (1447); lid israhelský rozbil stany na proticżeli hory BiblPraž Ex 19,2 (stran hór ~Ol, stran hory ~Lit, proti hoře ~Pad) e regione montis naproti hoře

2. čeho [stavby] průčelí, čelní strana („próčelé“ 1): nemá [Michal] Friedlovi zastaviti oken jistebných v proticzely ArchPelhř 12a (1431); aby houně šestá na proticżelij střechy odvojena byla BiblPraž Ex 26,9 (v. próčelé 1) in fronte; bieše i hrubšie dřievie v proticżeli oblačnice zevnitř t. Ez 41,25 (v. próčelé 1) ♦ na/v p-ľú protičeľú vpředu, na přední straně stavby: sience na protiċeli, kteráž se ztahováše na dél podlé miery širokosti domové BiblPad 2 Par 3,4 (v. próčelé 1); dáváme jemu duom…se vším městištěm až do refektoří, kdež jsú dvoje dvéře v protičelí, jedny refektorové a druhé sklepové zadělané TomekMíst 2,55 (1432) ║ okno, kteréž jest na refektoři v protičelí na dvuor TomekMíst 2,55 (1432) čelem do dvora