protepati, -pu, -pe pf.; k tepati
co [část těla] protlouct, tlučením proděravět, probít: znamenati budu, kterak protepu [žoldnéři] ruce a noze jeho [Kristovy] JakBetl 173b ♦ p. protepati sě tlučením si způsobit rány: concidens protepa sě VýklKruml 240b (Mc 5,5: bije sě o kamenie EvOl, sám sě kamením tepieše BiblDrážď, tlučieše ~Lit). – Sr. probiti 1, protlúci