prostrčiti sě pf.; k prostrčiti
1. [o člověku] čím [mečem] probodnout se, proklát se, spáchat sebevraždu probodnutím: ihned sě svým vlastním mečem sám proſtrczzil a řka:…radějí sě chci sám zabiti MartKronA 94b erstach er sich. – Sr. prokláti 2
2. [o šídlu] probodnutím se dostat ven (tj. ukázat se): tuť se šídlo proſtrczy, že všecky tupíš [Rokycano] HilPřijA 121 (rčení) tu se prozradí