propiti, -ṕú, -pie pf. (ipf. propíjěti, -ěju, -ie); k píti
co [hodnotu] (kde [v krčmě]) propít, pitím promarnit, na pití spotřebovat: když do krčmy jidesta [švec se ženou], brzo tři krošě propiſta HradSat 125b; mnozí blázni…propij, prohltie tak mnoho ŠtítKlem 33a (v. prohltiti); ty nedávno měl jsi krásné…oči, ale v krčmě s je propil GestaB 80a debibisti; že sú někakého lékařě oblúpili a rúcho jeho propyli PoprRožmb 12b (1406); u niež [krčmářky] propige v počet i zaplatí a potom na jiný dluh pie opilec HusPostH 50b (elipsa předm.), pod. RokJanB 285a; hotov jest [Antikrist] boha i svaté propiti ChelčSíť 207a (expr.); s chudými, jenž mě [Bohatství] propigiegii a… nešanují BechNeub 161b; každý [rukojmí] jeden peniez propil na pivě NaučBrn 160 (1463) ║ pí, a smiechu nepropigey PříslFlaš 45a pij jen tolik, abys nepozbyl veselé mysli