propýchati, -aju, -á pf. (ipf. propychovati, -uju, -uje); k pýchati
co [cenného] rozmařile promrhat, pyšnou rozhazovačností promarnit: ten, jemužto je sbožie svaté cěrekve poručeno, nemá toho… propychaty ani kterým činem proviliti MatHom 359; kdyby…pro svú hrdost propychal [pán majetek] ŠtítKlem 86a; nehrdaj jinými a toho, což máš, nepropychvyg ŠtítMuz 110b; ztratili ste a propychali [padlí andělé] tu duostojnost SolfA 85b; temerare propychati SlovOstřS 150; tito umělí propychagi [boží dary] RokJanB 116b
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
propýchati, -aju, -áš dok. pýchou ztratit, promrhat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
propýchati dok. = promrhati, pýchou ztratiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.