1. [o neschopném mluvit] promluvit, nabýt řeči: inhed němý promluwy ComestC 299b (Mt 9,33 locutus est: mluvil jest EvOl); když Ježíš vyvrh toho diábla, a němý promluvil i prozřěl slepý HusPostH 48a (sr. Mt 9,33); exorsus…Promluwil, počal VodňLact H8a

2. k komu promluvit ke komu, oslovit koho, začít mluvit s kým: pak vyšed [Zachariáš z chrámu] nemóže k nim promluwity BiblDrážď L 1,22 (mluviti ~Lit) loqui; jakž k nim [vojákům Ježíš] brzo promluwieſſe, tak každý jich na zemi letieše HradUmuč 82a (sr. J 18,6); milé sbožie,…Proč že ke mně [boháči] nepromluwis HradBohat 141a; promluwyla [oslice] k svému pánu ŠtítVyš 104b; máš dáti [lék] nemocnému…a ihned…promluwi k tobě, kto nemuož mluviti, ješto jej hrdlo bolí LékFrantA 59b; k anjelovi dvakrát promluwila [P. Maria] RokLukA 15a; tehda Judas přistúpiv [k Josefovi] blíže, směle promluwil BiblPraž Gn 44,18 (povědě ~Ol, vecě ~Pad) ait — v uvozovací konstrukci pleon.: hned Ježíš promluwil k něm, řka: Jmějte dóvěřenie EvOl 314b (Mt 14,27: mluvil jest ~Beneš) locutus est eis dicens; promluwi hospodin ke mně viece a řka… BiblDrážď Is 8,5, pod. BiblLit Zch 3,4 ait…dicens; obraz svaté královny…k stráži kostelnému promluvi a řka… PasMuzA 324; k němu [mnichovi duše] promluwyla jest takto řkúci… JeronM 33a, pod. BruncBaw 7a; tenť [bobr] jest promluwil k králi snažně, řka… FlašRadaB 1635; s. Bernardt tak napsal anebo i promluwil papeži Eugeniovi, řka, že… AktaBratr 2,167b ║ slyším, byste ještě po krčmách promlouvali, pravíce, že… SvědBydž 16 (1462) rozprávěli

3. promluvit, vyjádřit se řečí, projevit své mínění n. vůli: „<měsiec jest> v jiném vidění.“ <Tak proml>uwiw Alexander, <tehdy př>ída Aristander AlxH 421; kdyžto sem já tu modlu kamenoval, promluwila li je nebo rozhněvala li sě jest OtcB 96a locutum est; máme v řěči opatrni býti…, aby…nebylo žěl promluwywſſe ŠtítVyš 29b dixisse; ktož promluwy nekázaně aneb sě klne přísahaje ŠtítAlžb 463b; lehčejšie jest přivoliti než promluviti HusVýklB 48a; aby nižádný nepromluvil pod hrdlem neb pod penězi t. 48a; tuto z svého vlastnieho jsi promluwil a netrefně s úřad…připodobnil KorMan 63b; k takové otázce chtěli bychom ústně promluwiti AktaBratr 1,136b; jednú promluwi buoh, a podruhé toho téhož neopětuje BiblPraž Job 33,14 (mluví ~Ol) loquitur

4. (s kým o co/čem) promluvit (si), pohovořit (si): chceš li promluwiti s jedním bratrem duchovním OtcE 39b (pomluviti ~C) colloquium habere; pakli někdy s svými poddanými mile promluwie [vladaři], ale vnitř…jako řevú MatHom 157; když bych…s tebú směla promluwiti TrojK 84a conferre; že bych chtěl rád s nimi [konšely Hus] promluviti TeigeMíst 1,65 (1412); promluwiti o pravdě Kristově…, tuť jest [bludný lid] velmi nemocen ChelčPost 129b (v obr.); s. Petr a s. Jakub o to spolu promluwiwſſe a Písmem provedše, usoudili AktaBratr 1,121a to…prohovořivše ║ pakli by koho buoh nahodil, aby jim o to co promluwil, nestrpie AktaBratr 1,208b k tomu něco řekl. – Sr. rozmluviti

5. co [výrok ap.], s větou obsah. (k komu ap.) říci, povědět (komu), vyslovit (před kým); „p. slovo“ ap. (k/proti komu ap.) promluvit: to [vše] by jmu [Ježíšovi] bylo hotovo, by promluwyl jedno slovo LegUmučKl 96; Godoliáš svú řěč vzdada, Nepromluw<i> viec nic, sada LegSilv 32; jež by nikakž křivdy nepromluwil PasMuzA 163 (nepověděl ~Tisk); ani k nim co proml̇vwi OtcB 94a, pod. EvZimn 5b (L 2,50); by se mnú jedinké slovce promluwila [paní] PísZávT 100; kto by o nie [Juditě] zlé slovo promluuil BiblOl Jdt 8,8 (mluvil ~Lit) loqueretur; když kto zlé učině aneb promluwie vymlúvá sě HusSvátA 470a; aby…ani co nelibého promluvili neb učinili HusPostH 88b; Nepromluuiṡ proti bližniemu tvému křivého svědecstvie BiblPad Ex 20,16 (nebudeš mluviti ~Ol); abychme…nepromluwili vždy něco proti našie vuoli RokLukA 64a; při tom sme vám promluwili, že my o ty věci…nesnádky nemáme AktaBratr 1,232a ○ promluv́ený adj.: po čem se má bláznivé mluvenie znáti…, jestli ne v čas promluwene ŽídSpráv 67 ║ ta voslice jsúci bita [bez viny]…, i promluwila svú potřebnost KorMan 8a promluvením vyjádřila. – Sr. vypraviti, vysloviti

6. co relat. prohlásit, zvl. závazně, jako příslib: co sem promluwil [tj. že nezakročím], to vědě – toho nechci za se jíti BawArn 5879; což si slíbil…, což s z dobré vóle svými rty promluuil BiblOl Dt 23,23 (mluvil si ~Pad) locutus es, pod. RadaOtcP 120; co bieše Peleus…promluwil a sliby utvrdil TrojK 80a protulit; naplnil [Bůh], což jest promluwil BiblPraž Gn 21,1 (mluvil ~Ol); profari promluwiti SlovKlem 21a (vorsprechen DiefGlos 463). – Sr. pořéci 1, přiřéci

7. jur. co [spravování majetku] pozbýt svého práva v čem nedodržením náležitého postupu odevzdání „úmluvy“: ktož, pohnán sa,…úmluvu svému zprávci vedlé práva po komorníku od úřadu desk zemských dá, ten své zprávy ani nepromluwij, ani nepromlčí VšehK 118a, pod. t. 118a. – Sr. promlčěti 3