proležěti, -žu, -ží pf.; k ležěti
jur. co [majetek] (kde) přijít o co úhradou nuceného pobytu („ležení“) u nějakého hospodáře jakožto prostředku k vymáhání dlužní pohledávky: z toho jeho [pohnaného] nevypravil, až proto proležal v Ejvančicích pět koní Půh 1,127 (1405), pod. t. 2,479 (1416); koně mi ostal [pohnaný] dlužen a druhé jsem proležel a toho jsem škoden t. 1,248 (1407); v Míšni mi sě základy prostály, koní sem několik proležal ListářRožmb 1,106 (okolo 1428); aby oni [zplnomocnění] sami vlehli a nás k ležení a ku plnění napomínali. A což by kolivěk proleželi, to má býti našě škoda ArchČ 26,25 (1436); již proležal na dvě nebo na tři sta kop t. 14,192 (1470); aby on…z hospody vyvazen byl, což jest slušně proležal t. 4,301 (1475); což jest proležal a proškodoval t. 7,506 (1476); z ležení vypraviti, co proleženo jest Půh 5,126 (1487)