prodlúžiti, -žu, -ží pf. (ipf. prodlužovati, prodluhovati, -uju, -uje, sr. též dlúžiti); k dlúhý
1. pf. co [hmotného] prodloužit, protáhnout (do délky): longo…, id est longum facere Prodlużyti VodňLact dd3a; telo…, id est longare…Prodlużyti, vytáhnúti t. gg2b
2. co, čeho (dokdy) prodloužit, učinit delším (časově): prodluzyli sú [nepřátelé] zlost svú ŽaltKlem 128,3 (prodlili jsú ~Wittb, prodlévali BiblLit, protáhli jsú AktaKost 82a) prolongaverunt; barritonans (grave sonans, prodluzygye hrubě hlasa neb těžcě gl.) Glos UK VIII G 29,115a; neprodluhuge času zaneprázdněním řečí nepotřebných SolfA 119a neztráceje čas; prodlužil [Ježíš] kázanie své až k noci HusSvátB 160a protáhl; synové plniece toto přikázanie, prodluhugi života otci a mateři HusVýklB 62b ║ prodluzil si nad nimi léta mnohá BiblPad Neh 9,30 (ty s prodlil ~Ol, čakal si jim shovievaje ~Praž) protraxisti super eos měl jsi s nimi trpělivost
3. (na co) promluvit obšírněji, prodloužit svou řeč (o čem): non refert verba super hoc extendere…ke mně nepřísluší na toto prodluhowaty rozdělenie nade vše GlosFag 40a; na tom buď dosti. Odpustiž slovuom mým, žeť sem prodlużil PoggioF 138b longior fui; proso…est producere prodlużyti, prosaico…dlúhořečně skládati VodňLact ee7a
4. co oddálit, odložit, odsunout; ipf. otálet s čím: prolongare prodlužiti aut prodliti SlovKlem 21a (sr. otkládati 3); differo…est perlongare, extendere Prodluhowati, prodlévati, meškati VodňLact bbla; protraho…est producere…prodlużowati t. ee7a
Sr. prodliti, protáhnúti. – K 3: jde asi o lexikalizaci elipsy všeob. předmětu