1. (z čeho [sna, bezvědomí]) procitnout; [ze spánku] probudit se, vzbudit se; [ze sna ap.] probrat se (k vědomí); [z opojení] vystřízlivět: otrápeni biechu [učedníci] snem a procytywſſe uzřěchu jeho [Kristovo] veleslavenstvie BiblDrážď L 9,32 evigilantes; inhed z toho sna proczity Kateřina z smyslnéj váhy LegKat 856, pod. PulkB 143 expergefactus; to ona [ve snu] uslyšěvši, radoščěmi proczityla PasMuzA 482; z toho viděnie proczytiwſſe [rodiče], inhed i se dceří sě pokřstiti kázali t. 501; Procitte, opilí, a plačte BiblOl Jl 1,5, pod. t. Pr 23,35; kázal z nich [mládenců stařec], kteréž chtěl, týmž nápojem napojiti…A když procziczichu… CestMil 23a excitabantur; usnul jest a proćytiw po sedmdesáti a po pěti letech… BurleyMudrC 169b; elugubrare proczititi SlovOstřS 132, pod. SlovKlem 13a; jako by ze spánie proczitil LékFrantA 58b; sám Pán učil tomu, aby ráno procitiewali [lidé] RokJanB 129a; kterýž [Samson] proczytiw, vytrhl hřeb BiblPraž Jdc 16,14 (vstav ze sna ~Ol, postav ~Pad) consurgens de somno; expergiscor proczitugi Slov Muz VII D 17,37b; v. též napitie 2 — obrazně o zmrtvýchvstání: ta paní umrlá jako ze sna proczutywſſy, vzdechši vecě PasMuzA 340; spáti budú spánie věčné a neproczytye Pror Jr 51,57; mnozí z těch, jižto spie v zemském prachu, točíš mrtví, proczytye t. Dn 12,2 — obrazně o příznivé změně mysli: jako z těžkého sna proczytyw [Eusebius], pro radost sladké slzy…vylévaje JeronM 45b, pod. BiblPad Gn 45,26 (v. probrati sě 2); ve sně svě oba [manželé] byla do této doby…Ale již svě proczytyla, když svě sě nalezla ApolT 326b; všickni čertie jako by proczytili, ot truchlosti k veselí sú sě navrátili BelA 156a; třetí den po veliké bolesti proczítila ta žena, to věz člověctvie Kristovo, již majíc radost HusPostH 84b se vzpamatovala — obrazně relig. o poznání vlastní hříšnosti: to slyšě jako ze sna, vidě proczyt, vším svým životem miluj boha BiblDrážď Sir 13,17 (bdieti budeš ~Pad) vigilabis; když na ně [hříšníky] přišla metla božie, kerak sú hned jakožto ze sna proczytili OrlojB 27a, pod. t. 46b; když sě zpijí [lidé svými hříchy], tehdy navrátí sě [ďábel]…, že zhubí je, ač brzo z boží pomocí neproczitye GestaB 8b; páni, již procitte ze sna a poznajte z božieho zákona, že… JakVikl 187b, pod. ArchČ 20,562 (1469); když procytiſs ze sna škodlivého viny a temnosti hřiecha JakZjev 47b; ve sně jsme byli, ale již procytiwſſe, na pravú cestu sme vstúpili PasKal M10b ○ procúcenie n.: excitamen ubuzenie, expergefactus proczitienie KlarGlosA 1385 (De motibus corporis; proczyczenye ~B); expergefaccio proczytyeny Slov Muz XII E 8,229a; procítila jsem a počala sem plakati, že to proczitienie takéj mne jest řeči zbavilo Lvov 90b ○ procuťujúcí adj.: jakžto sen proczyṫugiczych, hospodine, v městě tvém obraz jich [hříšníků] v nic obrátíš BiblPraž Ps 72,20 (vstávajúcích ŽaltWittb; zpodst.) surgentium ║ běda, jenžto řieká dřěvu: proczit, vstaň BiblOl Hab 2,19 tj. ožij, nabuď života; tehdy, když z toho viděnie [nepravdivého] proczitiſs…, nenalezneš…podobenstvie, ale pravdu KorMan 145b když se zbavíš té představy. – Sr. pročúti

2. relig. [o hříšníkovi] procitnout, vzpamatovat se, tj. uvědomit si svou hříšnost a vzchopit se k polepšení: Procitte, spravedlní, a neroďte hřěšiti BiblOl 1 C 15,34 evigilate; když tedy se probudíme a proczytijme a lásku boží k sobě spatříme JakZjev 6a; aby aspoň tak [tj. hrozbami] procýtili a pokánie činili t. 203b; když se dá [kajícník] k slovu božiemu…, již tu rozum procyťuge RokLukA 305b; abyšte v čas procytili, světlo pravdy poznali KorTrak q6b ║ tepruv procytiſs a učiješ, uzříš, co s měl býti BechMuz 56b prohlédneš

3. pf. k komu/čemu ap. obrátit svou pozornost na koho/co, začít se pozorně zabývat kým/čím: uzříš li smyslného, proczyt k ňemu BiblDrážď Sir 6,36 evigila; neb jest procitylo proti Babylónu myšlenie božie t. Jr 51,29; budeš [li] jeho [Boha] prositi…, inhed k tobě proczyti a upokojí tvój přiebytek BiblOl Job 8,6; kto zrána ke mně proczytie, naleznú mě t. Pr 8,17 (bdie ~Lit, přivstávají ~Praž) vigilant; aby i ten [zahynulý] také proczytil k tomu, kterak jest skrze hřiech zhynul ChelčPost 281a začal si uvědomovat ║ v těla lidská vmietá [ďábel] divné zápaly, že člověk procyti, an jakýms divným ohněm hoří RokJanB 213a pocítí (sr. pocútiti 1)