1. (z čeho [spánku ap.]) probudit se, vzbudit se, procitnout: když sě jako ze sna probudi, dva a sedmdesát sě <v ňem nem>ocí vzbudi HradBohat 146b; probudiwſſi sě ze sna ta paní OtcB 3a evigilans, pod. LyrVil 61; čtverem obyčejem homo vigilat probuzuge sě PostGlosMuz 9b; když den přijde, lidé ze sna se probuzugij JakZjev 47b; aby se nic neprobudil take vyspánlivý ChelčKap 15a (v obr.); probudil se [světec] a myslil sobě PasKal N1a — obrazně o duchovním vzpamatování: „bratřie, hodina j nám již ze sna vstáti,“…jsú, ješto sě tak tichými a milostivými řečmi neprobudije ŠtítSvátA 96b; páni i rytieři, probudte se z padúcieho snu, jímž sú vás uspili kněží HusSvatokup 202b expergiscentes ║ vpusti bóh dřiemotu v Adama, točíš ne spánie, ale jako smyslem v myšlenie…, a proto když sě probudi, prorokova ComestC 44b se vzpamatoval

2. (k čemu) vzchopit se, vymanit se ze skličujícího n. nedůstojného stavu: zabití moji vstanú. Probudte sě a chvalte, ješto bydlíte v prachu Pror Is 26,19 expergiscimini; zpláčí a probudie sě pro násilé moci násilníkové BiblOl Job 35,9; probud sě, člověče, a svého přirozenie dóstojnost poznaj ŠtítSvátA 26b; vždy více a více k tomu se probuzujeme, aby…k…konci šťastně přivedeno býti mohlo [dobro] ArchČ 3,432 (1435) tj. o to usilujeme