poletěti, -lecu, -letí pf.; k letěti
1. (kam) dát se do letu; kam odletět: koruptvi prchnú, Poletiechu k hoře vrchu BawEzop 2938; uleknúť se, když poleti list chřestě se BiblPraž Lv 26,36 (létajícieho ~Ol) volantis ║ zatiem poletie holub, nesa na hrdle křižmařík s svatým křižmem PasMuzA 90 přiletěl
2. (s)padnout, svalit se, sletět: da jiej…kopím velikú ránu, až saň poletie na stranu LegJiřB 46 ○ p-nie poletěnie n.: delictum shřešenie,…lapsus poletyenie KlarGlosA 2482 (De rebus ecclesiasticis; fig.) pád, poklesek. Sr. pád 4
Sr. poletí fut. k letěti (v. t.)