1. (koho/co) pohltit, pozřít; [naráz] spolknout, zhltnout; [jako pokrm] chamtivě sníst, [o zvířeti] sežrat: snad by živy pohltyly [rozhněvaní] nás ŽaltWittb 123,3 (pozřeli ~Pod) deglutissent, pod. PulkB 174; chtě jeho [světce drak] pohltnuti OtcA 126b (pohltiti ~C); voly pohl̇cowaſſe [saň] pojednú OtcB 167b glutire; tvú [Kristovu] duši neobřezanému psu, aby ji pohltyl, dali ŠtítSvátA 164a (v obr.); jej [med] pohlczuge LékFrantA 59a (v. obalovati 1); ať jich [lidí] velryb nepohltne TovHád 119b; všechen svět pohltiti ŽídSpráv 132; pohltij oblo BechNeub 33a (v. oblo adv.) — v bibl. obraze: cědíte komára a pohlczugete velblúda…, jako co sě pohlty, to sě skryje ComestC 323b (sr. Mt 23,24) transglutitis…glutitur; velblúda pohlczugycze, točíž ty věci, jenž sú veliké váhy, za nic nemajíce LyraMat 149b (Mt 23,24: požierajíce BiblLit, sehltíte ~Drážď) ○ pohlcenie n.: ryba veliká vyšla jest ku pohlcenij jeho TobU 142a (pochytiti ~B; Tob 6,2: pohltiti BiblOl, aby jej požřela ~Praž) ad devorandum, pod. VýklHebrL 207a; frumen pohltienie SlovKlem 49b (meton.; slunt,…kele DiefGlos 249) hltan (?) ║ již se jemu [starci] srdce třese, pohlta jedva vietr k dýchaní přijímaje HusDcerkaM 209b zalyká se (pod. SlovVeleš 86a); bibi pohletl [jsem vodu] VýklKruml 148b (Is 37,25: pil Pror) napil jsem se; svatokupečští [kněží] sami to [pokání] pohltij ChelčPost 195b (expr.) zhltnou, tj. dají rozhřešení za peníze; vše to [hříchy] pohltime, pomineme, abychom sobě nelibosti nezískali RokPostB 183 spolkneme (expr.), strpíme. – Sr. sežrati, sleptati, sniesti

2. [o propasti ap.] koho/co („v sě“) pohltit, do sebe strhnout a zničit: ani pohlty mě hlubina ŽaltWittb 68,16 (pohltny ~Pod, pohlciuy ~Klem, pozří BiblDrážď, požieraj ~Pad) neque absorbeat; kázal sě jí skále rozsiesti a ji [archu] v sě pohltyty ComestC 217b; pochycen jest [egyptský král] od morských vod a pohlczen BřezSvět 22b; kohož pohlti [propast pekla] BechNeub 23a (fig.) ║ často jě [potoky] také země pohſczugie ComestC 8b pojímá do sebe; v jedno divné světlo vešken jest pohlczen Frant 15b absorptus světlem…je obklopen; aby bylo pohlceno [smrtelné] od života BechNeub 134a (v. nadvléci sě) překryto, překonáno. – Sr. ochopiti 2

3. koho/co uchvátit, násilně n. prudce se zmocnit koho/čeho; [o citech ap.] koho zachvátit, ovládnout: okrutná smrti,…jehožto s tak brzce pohltyla JeronO 63b surripuisti; Ieblaam…pohlczuge lid nebo lid zhrzuje VýklHebrL 207a absorbens; aby tebe neřádný zámutek nepohltil OrlojK 396; smrtí zahynuli, pohltieny od zlosti t. 410; ani by rádi vešken svět na zboží pohltili HusPostH 92b; lkání nás pohlvtylo Lvov 41b; všecka království světa rádi by pohltili KalLuc 23. – Sr. obchopiti 3

4. koho/co (za)hubit, uvést do zkázy, zvl. zničit: všeckna múdrost jich pohlcena jest ŽaltKlem 106,27 (sežrána ~Wittb) devorata est zmizela, ztratila se; přielišným smutkem mohl by pohlcen býti BiblDrážď 2 C 2,7 (nezhynul vel pohlcen nebyl VýklKruml); daleko budú zahnáni ti, jížto pohlycowachu tě BiblOl Is 49,19 (hltáchu ~Lit, shltachu Pror); ne forte absorbeatur rex…aby snad nebyl pohlczen VýklKruml 55a (2 Rg 17,16: požřěn BiblPad, zabit ~Praž) ║ Pohlcena jest smrt u vítězstvie BiblOl 1 C 15,54 (požřína jest EvOl) absorpta est zdolána vítězstvím; milosti Antikristovy…pohltily jsú kříž jeho, aby v svém užitku zapomenut byl ChelčPost 271b zatlačily do pozadí. – Sr. zahladiti, zkaziti