pohřěšiti¹, -šu, -ší pf. (ipf. sr. hřěšiti); k hřiech
v čem pochybit v čem, prohřešit se čím; [v mravním smyslu] zhřešit: v mnohých pohrieſili smy všickni BiblLitTřeb L2, Ja 3,2 (urazili sme ~Ol, vyvinovali ~Praž) offendimus; čím by to, v němž sú pohrzieſſili, opravilí ŠtítBrigP 47b excederent; kdež mu se zdá, bych pohrzeſſyl, nevolaje LékRhaz 178; v ničemž ovšem nepohrzeſſyti neb nepochybiti PrávHorK 9b (neshřešiti ~T) peccare ○ pohřěšenie n.: všěcky věci zpósobuje jim [lidem Bůh] k dobrému…, ale také i zlé pohrzyeſſenye ŠtítVyš 85b culpae; něco podobné jest v tomto pohṙieẛení, že…zšeredí to vše hřiechem smrtedlným HusPostH 106b; v. též pohýřenie 1