podpiti sě, -ṕú, -pie pf. (ipf. podpíjěti sě, -ěju, -ie); k píti
1. pf. (čím [opojným]) podnapít se, trochu se opít: přikázal [král], již sě podpiw, aby přinesli osudie zlatá BiblDrážď Dn 5,2 tumulentus; když sě lidé podpij, tehda horšieho [vína] nositi káže KristA 36a (J 2,10: v. podnapiti sě); ktož se vínem podpil směle…, mníť sám, byť byl pravy vítěz Svár 379
2. (čím) opít se, zpít se: všeho pitie, jímžto by sě všeliký člověk mohl podpyti, nikdy nepil PasMuzA 239; dočekajíc, ažť sě podpie Amon vínem, a já vám řeknu: Bítež jeho BiblOl 2 Rg 13,28 (by sě opil ~Pad) temulentus fuerit; jímžto [vínem] s sě podpila BiblLitTřeb L1, 1 Rg 1,14 (v. naliti sě 2) mades; bude sě pak sám zapájeti,…pomně na to, že sě jest někdy podpigel otec jeho ŠtítŠach 291b; Lot…podpiw se vínem, sesmilnil s oběma dcerami JakPost 157a ○ p-tie podpitie n.: mužie silní ku podpity BiblDrážď Is 5,22 (k smiešení opilstva ~Pad) ad miscendam ebrietatem tj. k pijáctví
3. pf. (čím) dosyta se napít („opiti sě“ 1): Podpie sě země jich krví BiblDrážď Is 34,7 (opojí sě ~Pad, zapojí se ~Praž) inebriabitur; tu také pichu s ním [bratři], až sě i podpyly BiblMuzSZ Gn 43,34 (až k hojné sytosti ~Praž, zpili sú sě ~Pad), pod. ComestK 127a