podmistřie, -ie m.; k mistr
1. pomocník kantora při zpěvu, zvl. kostelním (sr. WinterPart 151n.): Podmystrzie succentor, perlector sit přěčitatel KlarGlosA 1067 (De scolaribus)
2. vyučený tovaryš, zástupce mistra (sr. Winter, Čes. průmysl a obchod 339): podmistřie má lhótu [zkušební] do sv. Václava ArchČ 28,683 (1421); mistři pivovarští…své menšie aby k tomu držali, jakožto pomahače, podmistří a spieláky t. 14,469 (1456)
V dokladu Andreas podmystrzy (SSL, Praha, Arch. Malt. řádu, Fol 66, č. 266) nelze určit, zda jde o apel. nebo jm. osob.