pochoditi | StčS | MSS | ŠimekSlov |

pochoditi, -źu, -dí pf.; k choditi

1. (po čem, kde) pochodit, strávit nějaký čas chozením, projít se: tu každý z nich po břehu pochodj TristB 177b; pochodiw po té sieni, vjide do komory AlexPovB 259a deambulans; po stole [tj. jídle] tehdy málo pochod LékVodň 259a; potrpěti…, v žíni pochoditi RokLukA 284b; pochodiw s tú hlavú…po ulicech LetDěčB 238b; pochodě v nich [škorních] až do zajtřka NaučBrn 260 (1492) ○ pochoźenie n.: ať pochodí sem i tam po domě a po tom pochozeni ať odpočine LékFrantA 120a. – Sr. pocházěti jen ipf.

2. co, po čem [zemi] prochodit, projít křížem krážem co: všicknu zemi pochodyty, ohlašijě moc boží BiblDrážď 2 Mach 9,17 (zchoditi ~Lit); když pochodili po té vlasti…, přišli sú do toho města BiblLitTřeb L2, A 17,1 (sú zchodili Amfipolim ~Ol) perambulassent

K významu ‚ochodit‘ v. pochoźený

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


pochoditi ipf. v. pojíti/pochoditi

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


pojíti, pójdu, pójde pf. (ipf. pocházěti, -ěju, -ie, pochoditi, -źu, -dí); k jíti

I. se směrovou funkcí předpony

1. odkud (kam) vyjít, vystoupit ven nikoli chůzí; [o vodě] vytrysknout, (začít) vytékat; [o výhonku, květu ap.] vyrazit, (vy)pučet; [o pachu, světle ap.] (začít) se šířit; fig. ipf. [o území] táhnout se, [o cévách] vést, [o ozdobách] vinout se: slovem, jenž pochazye z úst božích [živ jest člověk] EvKlem 45a (Mt 4,4: pochodi BiblOl, vychodí EvOl, vycházie ~Zimn, jde ~Rajhr) procedit; ot něhožto [Ježíška]…blesk pochazieſſe VítBrig 106b exibat; veliký smrad ot nich [zdechlin] poſſel PasMuzA 161; od něhožto [kmene] květ poſſel PasKlemA 194b, pod. fig. KristA 1b; řěka živé vody…pochodye od božie stolicě JeronM 2a; šest bude [prutů] pochaziegicze z prostřědka jednoho BiblOl Ex 25,35 (mají pochoditi ~Lit, vycházejíce ~Praž) procedentes; ze tmy světlo poſſlo Aug 121b vysvitlo; odkudž vietr chvály pochazie MatHom 172; z té žádosti jako z sěmene ty šlechetnosti pogyty by mohly ŠtítVyš 41a vzklíčit; od nich [duchovních] k nám pochazije světlo křesťanské pravdy ŠtítSvátA 142a vyzařuje; ode mne [Boha] jako s dobré studnice všecko dobré pochodi ŠtítBrigP 89a emanat; plamen, ještoť jemu z úst pochodi PříbrZamP 176b šlehá; z té cierkve…tekú, t. pochazegí vody naučenie nebeského VýklŠal 85b; kteréž [svátosti krve] jsú z boku Kristova na kříži poſly RokPřij 325b (v obr.); od těch [řezníků ap.] ošklivá smaha pochazi ve všecko, co tknú ŽídSpráv 115 fig. ipf.: z jehožto [svícnu] prostřědka cievi, čiešky okrúhlé a liliumové pochazyechu BiblOl Ex 37,17 procedebant; otňadžto pochaziegij krajiny ke vsi jménem Adar t. Nu 34,4 (vyjdú ~Praž) egredientur; všecky cévy…na dél od plece až do končin prstóv pochazegi LékSalM 769; od srdce pochodie nějací duchové ke všem údóm, že mají od srdce hnutie všicni údové RokJanB 246a pochodiecí adj.: procedencia pochodiczie MamMarchL 314b (Ex 25,31: vycházějície BiblPad) ║ pogyde meč z helma skřěhcě AlxV 1689 smekl se; po něm Přěmysl jako krásný květ pogyde DalC 89,2 (vznide ~Z) als ein…bluom bluen vykvetl, rozkvetl; pogyde krev [sťatého] jako z brava LegJiřB 128 vyteklo krve; ku povolání syna božieho podme od světa ŠtítSvátA 1a zřekněme se světa; lekárstvie…, ješto sú z ruky přeštědré pošly CJM 4/1,168 (orig. 1378) byla dána rukou; přikrý svrchu dobřě, ať vóně ven nepoide ŠtěpMuz 54 neunikne. – Sr. pojíti jen pf. 1, vyjíti, vyniknúti, vyplúti/vyplývati, ipf. pučěti sě

2. pf. zajít, zaniknout; [o osobě] zemřít, sejít se světa: nebe i země puoygdu, ale slova má nepoygdu EvOl 207a (L 21,33: přějdú…nepominú ~Seit, přědú…neminú ~Beneš, přěmine…nepřěminú ~Zimn, pominú…nepominú BiblLit) pominou…nepominou; nebesě velikú náhlostí poyduu BiblDrážď 2 P 3,10 (změnie se ~Praž) transient; šlak jej [pana Kašpara] porazil…Strach na všakú hodinu, že pójde ListářRožmb 4,65 (1449). – Sr. pohynúti 4

3. [o trvajícím] z koho/čeho; ot koho/ čeho, skrzě koho/co [konkrétního], odkud ap. pojít, vzejít, povstat, vzít původ; [z rodičů ap.] zrodit se: věříme, že s ot boha poſſel EvSeit 144a (J 16,30: vyšel BiblLit, přišel ~Praž) existi; od boha sú poſſla [díla] EvVíd 26a (J 3,21: jsú poslána ~Rajhr, činěna ~Beneš, učiněna ~Ol) sunt facta; z kakého s poſſel poroda AlxV 1303; kterýžkoli [dar] ode mne pochazie EvPraž 8a (Mt 15,5: jest ~Rajhr) est; jenž [čistota] ot srdce nepochody DesHrad 262; které jest z druhého poſſlo OtcB 201b oriuntur; jenž [hřích] skrzě ni pochazyeſſe t. 99b per eam fiebat; synové, ješto od vás pogdu TobB 311 (Tob 6,21) procreentur; z Otcě jest Syn porozen a od obú pochazye Duch svatý Aug 81 b; ješto…od šlechetných předkóv poſſli ŠtítBrigP 66a; od osi nebeské polodnie nebeského hnutie počátek pochazie Čtver 75b oriatur; smilstvo nepochazie, jedno…s dobrých krmí AlexPovB 272b; mnějí, že jim odtad múdrá rada pochazie CestMandA 160b, pod. pf. KancVyš 137b; kteraký blud pošel od těch viklefóv VýbMat 2,248 (Žaloby); z lože dobrého pošel ArchČ 14,452 (1446); nápis tento poſſel jest od svatého Pavla ChelčSíť 84a; skrze pokrm zlé i dobré pochodij RokJanB 102a; latina jest poſſla z jazyku řeckého Apat VIIIa ○ pocházěnie n.: to slovo…znamená pocházenj od jiných JakPost 53a, pod. KorTrak n4a; o pochazení všeho stvořenie od boha Otce RokJanB 5b ║ z tvoru v tvor pochazeti Briz 311 proměňovat se; to [výběr jednání] volí a koncilium toho mocí jest poſſlo LetKřižA 244 bylo ustanoveno; že jsú manželsky pošly [děti] Půh 3,483 (1437) jsou manželského původu. – Sr. vzieti počátek

4. z koho, kým ap. mít původce v kom; z koho „pošlo jest“ co někdo je původcem čeho: odkad jest, kým poſſel [člověk] TkadlA 22a; tebú tohoto královstvie zkaženie pójde ListářRožmb 2,47 (1439); kteréž [věci] poſſli z papežuov AktaBratr 1,168a; <z> zlých lidí mnoho nesnází…pochazy TovačA 75a ║ naučenie jeho, kteréž poſſlo skrze apoštoly AktaBratr 1,213a začalo se šířit

5. [o chování, stavu ap.] z čeho, ot čeho [abstraktního] ap. vyplynout, vzejít, pojít (jako důsledek, následek n. závěr); „z toho pójde“ co (jaké komu) to bude mít za důsledek něco (jakého pro koho): by z lehkosti našie mysli to pochazelo BiblLit Est 16,9 venire; odplata našě,…ta odtud [z odpírání pokušením] pochody ModlLeg 85b; pochody [dobro] od posta pravého AlbRájA 6a sequitur; stará práva, ješto by z nich poſlo zahynutie města GuallCtnostK 152; z sytosti bújnost pochodi FlašRadaA 707; ze cti dobří nravi poſſly KatoVít 58a; uškozenie od čilé nohy pochazye Čtver 28b derivatur; z kochánie pochodí povolenie k hřiechu HusSvátA 554b (v. následovati 8); z toho jiné nepuojde než mordové ListářRožmb 2,11 (1438), pod. t. 346 (1444); co z toho pojde, zvieme ArchČ 3,47 (1448); odjinud to zdánie nemuož pojíti ChelčCírk 103 ed.; z toho puogde, abychom jemu chválu vzdávali ChelčPost 267a (pf. neaktuální) vyplývá; třetie dobré z jeho naučenie pochodij, že… RokJanB 131a plyne; což z nich [hříchů] dobrého pochazie RokLukA 198a; že by jemu nic dobrého z toho [zjištění] nepošlo ArchČ 9,147 (1475 ?) ║ aby…kniežecská dóstojenstvie od našie [císaře] velebnosti pochodyla PulkB 155 conferantur byla odvozována; z něhož je ten hřiech omyslem poſſel ŠtítMuz 69a (v. omysl 1) k němuž se vztahoval; z toho pak mnohá k nám jeho dobrodienie pochazegij ŠtítSvátA 83a dostávají se nám; po zdržení těla v čistotě pochazie pravé milovánie božie VýklŠal 84b succedit následuje; od něhožto [Saturna] pochazie náchylně smutek LékKřišť 181b (v. náchylně 3) jímž je působen; jakožto pochazie zvláštnie věc od obecné LékSalM 196 zakládá se na obecné

6. [o události] (kdy, jak, proč) vzniknout, nastat, uskutečnit se, (začít) existovat: jest pogitẏ všemu všdy k času ustavenému AlxBM 275 stát se; poſſla by byla mezi Čechy mele DalV 99,26 wer…instanden; v tu hodinu pogide veliký hřmet PasMuzA 646; když by však nic nepochazelo ke lsti vieře křesťanské MajCarA 2 (nepoyde ~B, nebylo ~C) non procedat; aby…proti králově osobě…povolánie před súd nepochazelo osobně t. 55 emanet; ač jest poẛlo [pokušení] pro hřiech HusPostH 42a; toť pochazie, že někdy člověk má zimnici LékFrantA 28a; to již tiemto smyslem musilo pogiti, když… ChelčPař 133b; kudy to pochodij, že lidé nemohú právě Ježíše poznati? Pro hřiechy pochodí to RokJanB 158a; hřmot veliký poſſel jest v vojště BiblPraž 1 Rg 14,19 (stal sě jest ~Ol) exortus est ║ kromě rokuov, na nich<ž> žaloby pochodie DubF 3b (prochodie ~A, přichodie ~E) tj. projednávají se. – Sr. vzniknúti

7. ipf. kam (odkud) přecházet, směřovat; fig. [o nehmotném] dostávat se: zvěř, z svých jeskyní pochaziegicz k tej novéj světlosti OrlojK 422; bral se je Abram, jda a dále pochazege ku poledni BiblPraž Gn 12,9 (šel jest…dále ~Ol) progrediens — fig.: milost, ješto pochazye od Otce k Synu ŠtítKlem 17a; ješto [Duch sv.] pochodij od Otce k Synu ŠtítSvátA 254a; řeč hlúpá až do srdce pochazie BelB 126a proniká; diábel vždy v svých v horšie pochażíe HusPostH 84b; od nich [pastýřů] v prostý lid darové mnozí pochazeli ve všecky stavy JakZjev 29b přecházely; s nichžto jako šípové pochazegí proti diáblóm VýklŠal 72a procedunt míří; moc duchovní, ješto pochazie lidem skrze tělo Kristovo ChelčBisk 32a přichází k lidem, pod. RokLukA 242b ║ ty veliké hodiny ani jim, ani jiných nepochodie ku požitku RokLukA 390b nevedou, nejsou; na ně přitom těžké věci pocházejí ArchČ 5,480 (1497) doléhají

8. ipf. komu příslušet, náležet: věc, ješto bohu pochodi a příslušie AlbRájK 148 Dei sunt, pod. AlbRájB 5a; Dei debita est [oboedientia] pochazye HusBetl 4,69 ║ z padesáti kop gr. a což na to úrokuov pochází Půh 3,82 (1434) připadá (pod. t. 100, 1436)

II. s místní funkcí předpony

1. ipf. co roztékat se po čem, zaplavovat co: miesto k dědině dobré, ješto možíše voda pochoditi z studnice OtcA 35a desuper…influere

2. ipf. jen „pocházěti“ (čím ap.) pokrýt se; [vodou] zalít se; [o očích] zastřít se: oči jejich biechu poſſly (škrtnuto a opraveno na: zaderzeny), že jeho nemožechu poznati EvVíd 20a (L 24,16); to miesto možieše vodú pochazieti z studnicě OtcB 193a (v. pojíti II/1); oči jeho již sú poſſli temností AsenF 262b; pláčem oči mu počechu pochazeti TristB 128a; mé oči poſſli jsú od pláče OrlojB 31b; komuž oči pochazegi skrze bolest LékKřišť 45b; poſſly byly oči jeho [starce] a viděti nemohl BiblPraž Gn 27,1 (sě…povlekly ~Ol, pomračily sú sě ~Pad) caligaverunt; jemu bělmem pochazegy [oči] LékChir 283b povlékají se ║ již ten obraz velmi jest poſſel, že jeho málo viděti, neb sě ústavně potí olejem CestMandA 186a zašel. – Sr. zamračiti sě

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


pochoditi¹, -z’u, -díš ned. (z čeho) pocházet, vznikat, vyplývat; mít, původ v čem: křivda z boha nepochodí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


pochoditi²,-z’u, -díš dok. (trochu) pochodit, prochodit, křížem krážem projít: pochodiv (Alexandr) po té sieni; projít se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


pochoditi nedok. = pocházeti; — obcházeti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).