přěhnúti, -nu, -ne pf. (ipf. přěhybovati, -uju, -uje); k hnúti
1. pf. co [tkaninu] na co [počet] přehnout co, přehnutím složit na sebe, přeložit: šest [houní] spolu s sobú shromáždíš tak, aby šestú dějnici na próčelí střěchy na dvé przehnul BiblOl Ex 26,9 (v. odvojiti); procediž jej [louh] dvakrát skrze rúchu, przehna na tré LékFrantA 53b (przehnucz LékKřišť 151a), pod. t. 138b ♦ p. přěhnúti, přěhybovati napoly (též na poly) co rozdělit na dvě části: dividet na poly prziehnuto bude VýklKruml 99b (Job 21,17: rozdělí BiblLit, dělí ~Ol); když bude šacován [dům], tehdy to [dědictví] buď napoly přehnuto a dědic polovici pravú…zaplať ArchKutn 244 (1437); neodpustí liť jim [hříšníkům kněz] všeho, ale na polyť przehne jich hřiechy …a přičteť je [z poloviny] bohu ChelčSíť 195b
2. co [končetinu ap.] ohnout (do úhlu): hrdý…jest jako slon, jenž nemóž przehnuty kolenú ŠtítKlem 78a; nemóž liť nemocný sám przehnuti [neohebný úd], ty hýbaj i sem i tam LékSalM 512 (v. neohbitý 1); stojí před nimi [mocnými lidé] przehybugijcze nohy své ChelčPost 80b. – Sr. ohybovati 2