přěběda interj.; k běda
nálad. (komu) s vyjádřením příčiny přeběda; vyjadřuje zesíleně úzkost, hrůzu, zoufalství (nad něčím), popř. varování: ach, prziebieda mně nebozě, mně tak žalosti ve mnozě HradMagd 38a heu; ó, běda, przebieda, kto ztratí radost věčnú HusDcerkaM 219b; přezdieváš bono malum et malo bonum – prziebieda tobě! RokMakMuz 297a; ach, prziebieda, že proti vieře nenie odměna! Pís Třeboň, SA A 7,152b — v zdůraz. konstrukci: ó, běda i przebieda tomu, kohožto těchto pět šelm oskočí PříbrZamP 218a