1. koho/co (ot čeho) odvolat, povolat pryč: biřicmi otwolachu [Syřané] vojsko ot boje ComestC 185a revocatus est; mládenec…odwolaw súkromě jejieho [dívky] otce ŠtítBarlB 89 accersivit zavolav stranou; aby neotwolal mne napoly dnóv mých [Bože] BiblPad Ps 101,25 (var. v. otezvati 1) ne revoces; vyvržen jest Kristus a odwolan skrze Antikrista ChelčJan 63a — fig.: ty, když sě modlíš, vejdi v komořičku; vjíti v komořičku jest otwolaty srdce AlbRájA 60b cordis revocatio; v…těle ukázal sě syn boží lidem, aby odwolal lid od služby mnoho bohóv k jednomu bohu ŠtítBarlB 174 ut…revocaret; kteříž jsú odwolani od milostí světa slovem pravdy ChelčPost 94b; ║ nemá jeden [člen cechu] druhému odvolati kupce řečí ani kterým znamením ArchČ 14,472 (1457) odlákat

2. koho [vzdáleného, vypuzeného ap.] („zase“, kam) povolat, zavolat zpět někoho, zařídit něčí návrat; [k sobě] přivolat: vyšel jest [Mojžíš] od faraona…I odwolachu Mojžieše a Aarona před faraona BiblCard Ex 10,8 (~Ol, ~Lit, ~Pad, zavolali sú zase ~Praž) revocaverunt; kterýžto [sv. Jeroným] jest k jednostajenství svaté viery smrduté údy, točíš kacieře…, voněním svých draných slov odwolal JeronM 32b evocaverat; odwolal jest [Spytihněv] bratra svého Vratislava zasě PulkB 63 revocat; aby, nemohl li by jeho [syna otec] odwolati, asa by jej z kraje vyhnal Frant 9b revocare; aby je [ovce svěřené pastýřům Bůh] na pastvy vždycky zelené nebeského života odvolal HusSvátA 532a; revocare zase zavolati aut odwolati SlovKlem 22b; ║ jenž [meč] nemóž odwolan býti BiblLit Ez 21,5 (var. v. neotezvalý) irrevocabilem odvrácen; čas jest minul, utekl pryč, nelze jeho odwolati Kruml 341 přivolat zpět, vrátit

3. koho [krále, poručníka ap.] odvolat (z úřadu), zbavit svěřeného úřadu (úkolu): Ottovi, rodici svému…Vladislav odwolaw [jej], ku prosbě Jindřichově, biskupa olomúcského,…Olomúc a tu krajinu všicku vrátil jest PulkB 109 Ottone…revocato; když je [poručníky někdo] zase odwola, od každého, kolik jich odwola, po čtyřech grošiech českých ZřízVlad e8b renuntiat

4. koho čeho, ot čeho [cti ap.] svým prohlášením zbavit někoho něčeho, výrokem připravit o něco: nenávistně odwolati člověka od jeho duostojenství ChelčPost 194b — jur.: odwolage takového [ručitele] na třech panských dvořiech ode cti a od viery ProkArs 167b; hrdla i statku býti zbaveni a cti odwolani TovačC 98 prohlášeni za bezectné. – Srov. otřéci 2

5. co [svůj výrok, něco ustanoveného ap.] odvolat, vzít zpět něco, prohlásit něco za neplatné; [ustanovení] zrušit: co jemu přikázal, to je již odvolal DialBohK 18b revocavit; nebť jest ještě neodwolano slovo božie BiblLit Tob 14,6 (var. v. otezvati 3) non…excidit; že by odwolal [Barlaam], co je učil ŠtítBarlB 128; aby…přikázaní zasě odwolal [král] CestMil 35a ut…revocaret; žeť sě papež byl zpětil proti tomu koncilium a odvolal je ListářRožmb 1,141 (1432); ta viera ohlášena jest všemu světu skrze apoštoly a ještě vždy není odwolana ChelčSíť 224b; často slibovati svatým a po slibu otwolati BiblPraž Pr 20,25 (VýklKruml, odvoliti BiblLit, ztahovati ~Pad, slíbiece neučiniti ~Drážď, pod. ~Ol) retractare; aby synové naši a potomkové…zástavy neodvolali, ale svú vuoli k tomu přidali ArchČ 7,583 (1458); ║ falešná mince má odvolána býti ArchČ 10,253 (1434) má být stažena; on [sv. Augustin] je potupil za kacieře a odwolal jich kázeň za kacieřský blud ChelčSíť 80b zavrhl jako…blud

6. jur. odvolat, prohlásit za nepravdivé své předchozí přiznání: aby…pospiešil [kat s popravou], nedadúce [odvolávajícímu lotrovi] do konce odvolati ListářRožmb 3,123 (1446) dokončit odvolání; rychtář velel jemu [odsouzenému Krásnému] odvolati ListářPlz 2,42 (1459)

7. jur. co (komu, kam [k vyšší instanci]) předložit k (opravnému) rozhodnutí někomu: já pak vida, že pravda božie nemá místa u papeže, odwolal sem svou při pánu bohu HusKuch C3b; si vero sentencia retractatur pakli bude ortel odwolan ProkPraxD 56a; v té při od úřadu pergmistrova do plné rady odvolané mezi Řehořem postřihačem…a Duchkem Košíkem ArchČ 18,362 (1490); ║ ež sú proti tomu [mému propuštění] židie mluvili, přibezděčen sem odwolaty k ciesaři BiblDrážď A 28,19 (odvolati sě ~Ol, ~Pad, pod. ~Praž) appellare podat odvolání. – Srov. otvolati sě 1

8. co [násilí] vyvolat poplach proti něčemu (srov. „otkřičěti“ ): co jemu [pastýři] vlk nebo lúpežník vezme, nebude li on jat a také toho neotkřičí nebo neodwola, on to musí platiti PrávŠvábA 113a berůffet si niut

9. zavolat, dokončil volání: zvolá [anděl] hlasem velikým…, a když otwola, mluvilo jest sedm hromóv hlasy své BiblPad Ap 10,3 (zavola, id est odwola MamKapR, zavola BiblOl, když křičel ~Praž) cum clamasset. – Srov. otslaviti