otvážiti, -žu, -ží pf. (ipf. otvažovati); k vážiti
1. co [množství, zvl. peněz] (komu ap.) odvážit, navážit, vážením odměřit (oddělit): to [cenu pozemku] když byl Abraham uslyšal, odwažil jemu [Efronovi] to střiebro, za něžto procenil BiblCard Gn 23,16 (~Ol, odważil jest peniezě ~Pad, zvážil ~Praž) appendit pecuniam; odwazyl sem jemu [prodávajícímu pole] střiebra sedm liber Pror Jr 32,9 (tak i ost.) appendi; aniž bude odváženo střiebro za její [moudrosti] otměnu BiblLit Job 28,15 (~Pad, ani bude váženo ~Ol, ani na váhu dáno bude ~Praž) nec appendetur; Vávra je [zlaté] již otváženo a zečteno zapečetil ArchČ 9,123 (1475); našie zvonoviny jest odwazieno 16 1/2 centnéře a 1 1/2 kamene ArchKol (1500) — v relig. obraze: jenž [Spasitel] by odwazyl výplatu za své na vahách svatého kříže ŠtítSvátA 154b; na váze kříže [tj. svého, Kristova] chci tobě odwazyti HusSvátB 174b
2. co převážit, zvážit něco, vážením zjistit přesnou váhu něčeho: appende odwaž VýklKruml 133b (Sir 42,7: co koli otdáš [při koupi], převaž a přečti BiblOl a ost.); ať ho [odesílané koření] tam maní nedává [šafář], ať odváží, co kterého dal ArchČ 21,344 (1464)
3. co čím vyvážit, nahradit (zaplatit) něčím ve stejné váze: ktož jeho [kafru] chce co kúpiti, musí zlatem odwaziti CestMil 107a aequali pondere pro auro commutare; ║ kteréhožto života [tj. věčného] utěšenie nižádné časné věci kterakž koli široké zbožie nebude moci odwaziti ProkPraxK 49b recompensare vynahradit