otreptati, -pcu, -pce pf. (ipf. otreptávati); k reptati
1. (proti čemu [hanění, příkazu ap.]) odpovědět reptáním, hubováním, projevy nesouhlasu (na něco): kterýžto neodmlouvá ani odrepce proti lání, hanění, rouhání JakPost 56b; což pán rozkáže, neodmluvíť, neodrepcze [otrok], než vše učiní RokLukA 184b; byť babě jediné protivné slovce řekl, uzřel by, strpěla liť by a neodreptala liť by RokPostA 287b neodsekla by, nevzepřela by se; reptáchu mistři a zákonníci [proti Ježíšovi]…, a nečte se, by Zacheus zase odreptal RokPostB 547; obmurmurare odreptati SlovKlem 18b
2. expr. co [modlitbu ap.] odbreptat, oddrmolit, s chvatem a nepečlivou výslovností odříkat: toliko když odvrkají neb odrepcy [řeholníci] svá ustanovenie KorTrak g8a; odbude toho [posledního pomazání kněz] a odrepce, boje se, aby jeho…nenakazil svú nemocí TovHád 99a
Ad 1: za lat. obmurmurare stč. též obvrtlati