1. (čeho, proti čemu) odpůrce, protivník: židé byli sú otpornyczy božské pravdy, jiej sě protiviece LyraMat 141b contradictores — jur.: ipsum predictum equum…obliquo tramite suis ipsum adversariis conturbare nespravedlivě jeho odporniczi zamucují ProkPraxD 61a; ti, kteříž sú…při odpornicziech proti právu královskému toho [zápisu do desek] nechali pro úplatek ZřízVlad 16b circa contradictores; proti kterémužto zvodu praefatus Bohuslaus s jinými odporníky odpory činili sú dskami ArchČ 3,336 (1460)

2. jur. (čí [žalobcův]) odpůrce obžaloby, obžalovaný: odporník obžalovaný pravil a klade, že to ten kámen nenie, kterýž jemu [žalobci] byl vzat NaučBrn 120 (1491); v…pomluvě odpornik muož se póhonu neb žalobě obrániti TovačA 41a; žalobník jest, kterýž žaluje…, Odpornijk, kterýž žalobníku svému odpoviedaje odpierá VšehK 280b; dotýčete, že by Šimek s svým odporníkem smluven i smířen byl ArchČ 21,206 (1480 ?)

3. jur. strana uplatňující proti nabyvateli nárok na převáděný majetek: to [další řízení] sě děje pro odstrk odpornykow DubA 9b; po odhádaní…ještě bývá opanovánie…pro odpornyky. Byl li by kto, ešto by snad právo k dědinám maje…, ještě dvě neděli měj k otpořě DubA 10b; Matiáš jest provedl dskami, že ten zápis na ten plat jest starší, nežli jeho odporníkuov, kteříž sú jemu odpierali ArchČ 37,9 (1455); když odporník žádný nestojí ArchČ 37,2 (1486)