otláti, -aju, -aje pf. (ipf. otlávati); k láti
(proti komu) na lání odpovědět láním, oplatit spílání, zvl. nadávky (někomu): jemuž [Kristovi] když sú láli, neodlal jest ani othrozil jest PříbrZamM 87a; bychme proti lájcóm a utrhačóm zase neodlali a neodhaněli PříbrZamP 249a; nalaje liť kto, aby neodlal RokPostK 374b (neodlával ~B); ║ pro hubené slovo…nesmí liť [baba] odlati zase RokPostB 530 odpovědět spíláním
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
otláti, -laju, -eš dok. odpovědět na lání láním; láním odplatit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
otláti dok. = na lání láním odpověděti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.