1. (čí [syna, dcery]) otec, muž mající dítě, mužský člen rodičovské dvojice; „otcem“ po otci, s otcovy strany: cti otcě svého i máteř svú LyrDuch 61 patrem; múřín otczem, ober matkú AlxB 163; [zákon je ustaven] hubitelóm otczow, mater vražedlníkóm BiblDrážď 1 T 1,9 (var. v. otcězabitel) parricidis; jako milostivý otecz synu [odpouští] HradUmuč 86a; v pláči otczowie ComestC 285a in lugendo patrem nad otcem; činí [dcera] hanbu svému otczi BiblOl Sir 22,4 (~Lit, ~Praž, pohaněnie bývá roditelovo ~Pad) in contumeliam fit genitoris; když musíme o tělesném věřiti otczy, znamenieť jest, ež ovšem máme o nebeském věřiti otczy ŠtítSvátA 78a; jakožto Otcze toho dietěte budu tě mieti AlexPovB 235b patrem; postumus narozený po otczy GlosSed 158a po smrti otcově; já nejsem otec váš, neb vy jste z otce diábla HusPáteřK 362a ex patre dyabolo pocházíte z ďábla (fig.); otczie vlastnieho z země vypudil [kníže Soběslav] SebrKron 3b; Bartl Vrksa byl jest vlastní bratr otcem knězi Konstantinovi ArchČ 37,980 (1456); ty dva lány společně vzdy držána k tomu sedění byla od staradávna před jeho [současného majitele] otcem i za jeho otce ArchČ 17,294 (1490) ♦ otec a máti ap. rodiče; ustaluje se jako víceslovné pojmenování zvl. v překladech za lat. parentes (v. O. Hujer, LF 42, 1915, 427): jeho [Ježíšův] ot<e>cz a mátě EvSeit 141a (L 2,43: BiblLit, otecz jeho i mátě EvZimn, BiblDrážď, ~Ol, rodiči ~Pad, pod. ~Praž, rodina EvBeneš, starosty ~Ol, přátelé ~Víd) parentes; po smrti otcowie i mateřině OtcB 154b parentibus iam defunctis; jediný syn otce a mateři TobB 311a (Tob 6,15: pod. BiblOl, ~Lit, rodičóm mým ~Pad, ~Praž) parentibus; poňavadž otecz a mátě jsú malomocni…, tehdy i vešken plod jich i pokolenie také jest malomocné Astar 143a; mutuam vicem reddere parentibus…a odplatu odměnnú navracovati rodičóm vel a potřebu dávati otczi a mateři své VýklKruml 312b (1 T 5,4: rodičóm BiblLit, ~Pad, ~Praž, roditelóm ~Ol, přátelóm ~Drážď); ježto já k tomu [k dědičné vsi] lepší právo mám po otci a mateři své, nežli on [současný držitel] Půh 6,4 (1480) ♦ otec starý děd: vedle nebožtíka otce našeho starého dobré paměti rozkázání Půh 6,48 (1480) ♦ otec krščený n. duchovní kmotr: ktož druha ze křstu zdvihne, ten je jeho duchovní Otecz PrávŠvábA 145b geystlicher vatter; tu [dceru kněze] pojme člověk dobře k manželství, ač ten kněz nenie jeho křstěný otecz PrávŠvábA 146a seyn gotte

2. relig. (čí [příslušníků rodu, kmene ap.]) praotec, patriarcha, prapředek (zvl. starozákonní): neroďte řiekati [farizeové a saduceové] mezi sobú: otcie jmámy Abrahama EvZimn 1a (Mt 3,9: tak i ost.) patrem; jenž [Jábel] byl otec přebývajících v staniech i také pastýřový BiblCard Gn 4,20 (~Ol, ~Pad, ~Praž) pater; [slib] k Noe k otczy k jich [lidí] PulkB 1 patrem; nás všech otecz [tj. Adam] ŠtítSvátA 77a; Abrahama, ješto je obřezáním židovský otec ŠtítStrah 3b pater; patriarcha Otecz nad otczyemy GlosSed 72a; staří otcowe jakožto Abraham HusSvátA 525b; což byl Adam otec stratil,…toť nám tvořec jest navrátil PísHusit 50 ♦ první otec praotec lidského pokolení (Adam): jenž [lidský rod] v svém prvniem otczi jsa vypuzen z rajské radosti ŠtítSvátA 114a in parente primo; porušenému v našem prvniem otczy přirození učinil [Bůh] lékařstvie v Jezu Kristu ŠtítBarlB 6; my hříšní i s prvním otczem naším Adamem RokPostB 213

3. pl. otci, otcové (čí) předkové, dědové: příchodný jáz sem u tebe i pútník, jako všicci otczy moji ŽaltWittb 38,13 (tak a pod. i ost.) patres; hospodin, jenž…vyvedl otce naše z země ejiptské BiblCard 1 Rg 12,6 (tak i ost.) patres; chceš li od boha tobě králevstvie pójčeného podlé spravedlnosti otczow tvých zpravovati a brániti ŘádKorA 39b patrum; lépe jest krále mieti po rodu dědóv a otczow sešlých než panským neb obecním volením GuallCtnostK 140 per primogeniturae successionem (volný překlad); kteří [svatokupci] jako synové, ty zlé otcze majíce před sebú, v jich škorně se obúvají HusSvatokup 118b; by to dědictvie jemu [dědici] nepošlo od jeho otcow JakVikl 192b ab istis parentibus; syn pokorných otcow starých VýklŠal 38b parentum; který [král] nenie vložen v hroby otczuow svých ŽídSpráv 95; ║ ač jest byl [král David] zmládi pastýřem a v svých otczych ve Ejiptě zavržený sluha HusSvatokup 170b po svých předcích, svým původem

4. (čí, čeho [vlasti]) otcovský ochránce někoho n. něčeho, muž pečlivě se o někoho n. o něco starající: veselte sě přěd bohem..., otcowe sirotčí ŽaltWittb 67,6 (~Pod, BiblDrážď, ~Ol, ~Pad, jinak ŽaltKlem, ~Kap, BiblPraž) patris orphanorum (starší překl. četl patres); [P. Maria o Kristu:] vy jste…chudým otczye zahubili, všěch smutných utěšitele, nemocných uzdravitele HradMar 52a; ty [Alexandře] jsi skrotitel světa, pán i otecz jsi spolu AlexPovB 276a; jakožto najlaskavějšieho otce vlasti vlastnie velí vlastnost [o Karlu IV.] Budyš 1b patris patriae; ║ jenž [„Otec svatý“] bieše nad mnohými kláštery otec OtcB 31b pater opat; [Kristus chtěl být] připodobnán k starým otczom zákona toho ŠtítSvátA 34b starozákonním otcům — relig. (o Bohu vzhledem k lidem): otče náš, jenž jsi v nebesiech LyrDuch 59; jestliže kto shřěší, řečníka mámy u otcze, Jezu Krista spravedlivého EvOl 141a (1 J 2,1: BiblOl a ost.) apud Patrem; buďte milosrdní, jako otecz váš nebeský milosrdný jest JeronM 15b Pater; když musíme o tělesném věřiti otci, znamenieť jest, ež ovšem máme o nebeském věřiti otczy ŠtítSvátA 78a; Abba, Pater! otczie, otczie, sicud mane dictum est Domine, Domine! HusBetl 4,314; poslušenství bohu otcy našemu AktaBratr 1,7a ♦ otec čelední, čeledinný n. domovitý hospodář: rovná sě královstvo nebeské člověku, otczy čeledinnému EvSeit 141b (Mt 20,1: otczowi čeledniemu ~Ol, pod. ~Beneš, k člověku čeledniemu ~Rajhr, člověku hospodáři ~Zimn, BiblDrážď a ost.) patri familias; reptáchu [dělníci] protiv otczi domovitému EvSeit 142a (Mt 20,11: proti otczy domu domovitému ~Rajhr, protiv otczy čelednímu ~Ol, ~Beneš, BiblOl, proti hospodáři EvZimn, BiblDrážď a ost.) adversus patrem familias; aby otecz čelední ovšem nemstil nad svým služebníkem GuallCtnostM 39a pater superius; otec čelední, t. hospodář, anebo každý člověk, jehož ustavil pán bóh…nad jeho žádostmi jakožto hospodářě nad čeledí HusSvátA 489a; otec duchovní čelední nemá býti obžerný HusSvátA 494a (srov. Tt 1,7); kteréž [věci] otecz čelední synóm svým…přivykl jest činiti LetKřižA 255 ♦ otec sirotčí n. poručný jur. poručník, zástupce sirotků ve věcech majetkových a právních: Karla…netoliko za choti, ale za obránci i otce poručného…přijala sem [České země koruna] Budyš 1b in…patrem curativum (fig.); tu ona [Anna] po smrti Petra Kyjovce, otcze sirotčieho, to jisté věno najala od něho, jako od poručníka tych sirotkóv Půh 2,254 (1412); nebožčík p. Václav, otec sirotčí Půh 4,7 (1459)

5. („duchovní“, „svatý“) otec, duchovní otec, duchovní, páter; [v titulu zvl. členů církev. řádů („dóstojný“ ap.)] důstojný otec, ctihodný otec: slavný kněz náš, otech Vo<j>těch CisMnich; zpoviedám sě bohu…a tobě, otče LyrDuch 64; prosiece [nebožáci] otczye svatého [Prokopa], aby…nedal jich dušiem zahynúti HradProk 9b; jako učeného člověka i otcye duchovnieho…počěchu snažně prositi i tázati [mnicha] OtcB 8b ab…patre; OTczy přědóstojnému Damasovi JeronM 1a Patri Reverendissimo; k rozkázání dóstojného u bozě otcě a kněze Konrada,…arcibiskupa pražského ArchČ 37,1340 (1424); odvolati se k nejvyššímu právu o tak veliké věci, k otcom nejprvnějším a nejsvětějším, milým apoštoluom AktaBratr 1,96a; [paní k opatovi:] milý otcze,…jáť sem mněla, že s ty člověk svatý HynRozpr 201a mein vater; velebný otče nábožný ArchČ 16,12 (1491) ♦ světí Otci svatí Otcové, prvotní hlasatelé víry starozákonní n. křesťanské (hrdinové středověké náboženské literatury): rozličně světí staří otczy ot boha svého osvěcenie podlé tělesenstvie jmě obdržali PasMuzA 52; o skutciech svatých otczow PasMuzA 285; abych z výborných řěčí Otczow svatých jako zrcadlo vždy v svú rukú s sebú jměl Aug 67a; tuť [víru] sú otczy světí…ustavili ŠtítBarlB 107 per sanctos patres; pohané vyvolení…budú odpočívati s otczi svatými v nebeském království HusPostH 23a; žádost prorokuov, prvních svatých otczuow KancVyš 8a; z ustanovení apoštolského a zřízení Otcůw svatých AktaBratr 2,155a ♦ svatý Otec (papež) Svatý otec, papež: svatý otecz Lev papež PasMuzA 295 Leo papa; s vodpuštěním Otcze svatého Innocencie PulkB 109 summi pontificis; žeť jest [papež Eugen] jediný Otec svatý ListářRožmb 3,117 (1446); otecz svatý papež jest náměstek…pána Krista HilPřijA 11 papa; ani nám ani vám přísluší překážeti vuoli staršieho a vyššího, a zvláště Otce svatého ArchČ 9,212 (1477)

6. relig. („bóh“) Otec, Bůh Otec, první božská osoba svaté Trojice (zvl. jako stvořitel světa n. vzhledem k osobě druhé): fulgebunt sicut sol in regno patris eorum stvieti sě budú [lidé] jako slunce v královstvě othce GlosOpat 154a; věři u boha. Otcě všemohúcieho, stvořitele nebe i země LyrDuch 60; křstiece jej [všechen lid] ve jmě otczye i Syna i svatého Ducha EvVíd 22a (Mt 28,19: tak i ost.) in nomine Patris; otecz nebeský die jemu [Kristovi]: seď na pravici méj LyraMat 19a; syn boží jsa roven otczi bohu ŠtítBojVyš 2b Deo; vrchní otcze, mój otcze,…odveď tyto muky ode mne [od Krista] ŠtítSvátA 163b abba Pater, Pater mi; natum genitore deo syna ot Otcze boha GlosSed 62a; duch svatý jest některaký svazek boha otcze a syna RokPostB 292

7. čeho [vlastnosti, dění ap.] původce, strůjce: [sv. Jan k Satanovi:] všie lsti i chytrosti hubený otcze OtcB 10b pater; ješto je [věčné „bydlo“] otecz světla těm připravil, ktož jej milují ŠtítBarlB 8 pater stvořitel světla; dva jsta otcze toho hřiecha [tj. svatokupectví], jeden v Starém zákoně, řečený Gezi, druhý v Novém, řečený Šimon HusSvatokup 118b; co jest smrt?…oteċ snu BurleyMudrC 220b; [ďábel] jako prvotní lhář a otecz každé lži ChelčPost 80a; ║ jakož ono [„živé stříbro“] jest otecz všech těl AlchLull 9 základní látka, pralátka

8. jm. osob.: Witkonis Otecz TomekMíst 2,298 (1430); Jan Otec z Chrastu ArchČ 4,190 (1488)