1. co [část] (ot čeho, z čeho [jiné části téhož celku]) oddělit, odloučit, dát zvlášť: jenž [Bůh] mě jest oddielil od břicha matky mé BiblLit G 1,15 (jest mě otdielil z břicha ~Pad, pod. ~Praž, jest odlúčil ot břicha ~Ol, vyňal z břichu EvOl) segregavit; jde [pokrm] do základu a tuť požit bývá a tuť se oddieli čisté od nečistého Čtver 27b sequestratur; dvě ledvině…a pletce pravé otdielil jest [Mojžíš] BiblPad Lv 8,25 (~Praž, odkodlúčiv ~Card, ~Ol, ~Lit) separavit; kost lbi od masa buď oddielena LékRhaz 24; kdežto [při Kristově umučení] zvláště byla oddielena krev od těla KorTrak e1a; oddielil [Bůh] světlo od temností BiblPraž Gn 1,4 (rozdělil EvOl a ost.) divisit; ║ jak <v> svých mezech a hraniciech záleží [prodávané zboží] a jest vymezeno a odděleno ArchČ 16,110 (1446) rozhraničeno

2. koho/co (z koho, z čeho [celku]) vydělit, vyčlenit, vybrat: oddielil jest [Jákob] z těch věcí, kteréž mějieše, dary bratru svému BiblPad Gn 32,13 (~Praž, vybra z toho…k daróm ~Card, ~Ol) separavit; otdielil sem z kniežat kněžských dvanádste [jako strážce pokladu] BiblPad 1 Esd 8,24 (~Praž, vykodlúčil sem ~Card, ~Ol, ~Lit) separavi; což by bylo k jednomu domu na jednoho hospodáře, to oddielil [sv. Oldřich] PasKal N3a; oddėltež sobě [strana kališnická] takové, ješto by svého nehledali AktaBratr 1,346a; nejedl sem jich [obětin] v pláči mém, aniž sem je oddielil v všeliké nečistotě BiblPraž Dt 26,14 (ani sem toho odkládal ~Card, ani sem…odkladl ~Ol, ~Lit, ani sem rozdělil ~Pad) nec separavi; ║ jestliže by…chtěli od toho dvoru který lán…odprodati neboli oddělili ArchČ 9,412 (1490) majetkoprávně osamostatnit. – Srov. otdělati 1

3. co [dávku, míru ap.] komu, k čemu vyhradit, ustanovit, určit: oddyelyl jemu [Izákovi Bůh] částku v pokolení dvanácteru EvOl 191b (Sir 44,26: BiblLit, ~Praž, pod. ~Ol, rozdělil jest ~Pad) divisit; prvnie užitky obilé zemského otdyelil jemu [Árónovi Bůh] BiblDrážď Sir 45,25 (~Ol, ~Lit, pustil jest ~Pad, oddal ~Praž) divisit; z těch měst…šest budú k utiekavých pomocem otdielena BiblPad Nu 35,6 (var. v. otdělati 1) erunt…separata; smysliti k střídmosti a jednomu každému jakož oddielil buoh míru víry RokPostB 58 (R 12,3 sicut…divisit: rozdělil BiblLit, ~Pad, ~Praž, udělil EvOl); mluv synóm izrahelským, ať mi [Bohu] oddieli prvotiny BiblPraž Ex 25,2 (aby…přinesli ~Card, ~Ol, ~Lit, aby…brali ~Pad) ut tollant; ║ déšť dobrovolný oddieliſs, bože, dědicství svému BiblPraž Ps 67,10 (obklíčíš ŽaltWittb, rozvedeš ~Klem, odlúčíš ~Pod, ~Kap, BiblPad, odmčíš ~Drážď, sklíčíš ~Ol) segregabis dáš, poskytneš

4. jur. co [majetek] komu oddělit, odevzdat jako podíl (na základě příslušnosti k majetkovému společenství, tzv. nedílu): otče, daj mi [synovi] diel nadbytu, jenž na mě sluší; i oddyelil jemu nadbyt EvOl 229a (L 15,12: pod. ~Praž, rozdělil ~Zimn, ~Beneš, pod. BiblDrážď a ost.) divisit; aby paní Kunce ta vinice…dána a otdielena byla [jako věno] ArchČ 28,97 (1422); pište nám,…koliko dětí pozuostalých, koliko jest komu odděleno NaučBrn 166

5. jur. koho (ot koho, koho, ot čeho, z čeho [dědictví, statku] čím) oddělit (od někoho, z něčeho něčím), z nedílu (společného s někým n. záležejícího v něčem) vybavit náležitým podílem n. věnem (ve formě něčeho) a tím majetkoprávně osamostatnit: ten [Vojen] synoma zemi rozděli, za života jě otdyely DalC 16,8 (rozděli ~L) schid; jej [Václava] po otci knězem zvolichu, Boleslava Boleslavem otdyelychu DalC 25,16 si gabin Bolezlabs den Bolezlabin; ote dvú bratrú, jěž otec jednoho oddyelil od sebe KristA 66a (v nadpise; srov. L 15,12); též Ježíš oddielil jest všecky lidi [jako otec syny], když jest jim dal svobodné královstvie učiniti, cožkoli chtie, buďto dobře aneb zle BelA 163a emancipavit eos; jestliže by který otec dcery kšaftem od synuov oddielil ZřízVlad r4b si…separaret; Oddieli li otec aneb mátě jednoho svého syna aneb dceru svú ot sebe svým sbožím PrávSasE 23b sundert; syn z statku otcova věnem nejsa oddielen PrávJihlA 97a; že jsú [bratranci] mne odděleni ArchČ 26,203 (1453); jehož [mého „nedílného“ bratra] statek drží [pohnaný] a já odtud oddělena nejsem Půh 6,277 (1492); ║ otdyeli jej [nevěrného služebníka pán] a jeho otdiel položí s nevěrnými BiblDrážď L 12,46 (~Ol, ~Praž, rozdělí ~Lit, ~Pad) dividet eum vyměří mu jeho díl, tj. po zásluze jej odmění

6. koho (ot koho, ot čeho čím) oddělit, odloučit, vzdálit, často v duchovním smyslu: otdieleny sú ot hněvu obličěje jeho [božího] ŽaltKlem 54,22 (BiblPraž, otdělili sú <sě>~Ol, rozdělili jsú sě ŽaltWittb, rozděleni sú ~Pod, ~Kap, BiblPad) divisi sunt; [Arnošt při loučení:] mój sluho, …jižť sme od tebe oddieleni (m. mě…oddielili) BawArn 3862; od takého tovarystva zlého oddyeleny býti GestaB 5b separari; tak jest od něho [Krista hříšník] hřiechem odlúčen, oddielen a z jeho obce vyvržen HusVýklB 100b; aby od svěckých věcí a od pečovánie světa bylo najdále oddieleno [„žákovstvo“] JakVikl 181b sequestratum; ona [přikázání] oddiele od člověka všecky věci protivné vuoli boží ChelčKap 215b; oddielen bude [malomocný] od jiných lidí BiblPraž Lv 13,3 (odlúčen bude ~Card a ost.) separabitur; ║ neb sem přišel oddielitj člověka proti otci jeho BiblLit Mt 10,35 (rozlúčiti EvOl, pod. ~Beneš, otkodlúčiti BiblDrážď, rozděliti ~Ol,~Pad, pod. ~Praž) separare postavit

7. koho/co ot čeho, z čeho, čeho [abstraktního] zbavit něčeho; [žádoucího] připravit o něco: v té ščastné tak chvíli [nábožného vytržení] bude kaks duše jako oddyelena od tělesných čichóv ŠtítSvátA 72b; čímž viece od rozumu býváme [zvířata] oddieleni, tiem viece od člověka jsme zdáleni Čtver 22b seiungimur; kto nás odḋelij od lásky Kristovy JakZjev 333a (R 8,35 separabit: odlúčí EvOl, BiblDrážď, ~Pad, odsúdí ~Lit); obec z starého oddielena jsúc obtiežení v pokoji odpočívá PrávHorM 27a veteris expers gravaminis zproštěna starého břemene; tím [poskytováním darů] je oddielij [Bůh zlé lidi] své milosti RokPostB 594

8. co (ot čeho) odlišit, rozlišit poznáním i skutkem, rozeznat: snad to písmo Herodes spálil, aby kmen královský ot jiných nebyl otdyelen LyraMat 15b ne…distingueretur; otdieliẛ li drahú věc ot mrzké BiblPad Jr 15,19 (odlúčíš Pror, BiblOl, ~Praž, odkodlúčíš ~Lit) si separaveris; ješto by právě to [bludy kněží] uměli odděliti od viery ChelčCírk 85 ed.; zlé od dobrého oddėliti AktaBratr 1,125a; ║ proferre oddieliti MamKapR 21a (Pror. ad Jos: lež vynášěti BiblPad, ProlBiblK, ~L) vytknout, ukázat (srov. otdělenie 8)

9. koho ot koho (čím) odlišit, udělat odlišným, jiným; v pas. lišit se od někoho, být odlišný, jiný než někdo: jelikož sú křesťané byli odḋeleni věrú zvláštní a obyčeji zvláštními od svých pánuov i od jich bohuov ChelčSíť 136b; toho, totiž syna člověka, buoh Otec naznamenal jest…, a tak jest jej…od jiných lidí otdielil spojením bozstvie s člověčenstvím RokJanB 83b; kterýž oddielil sem vás [Židy Bůh] od jiných národóv BiblPraž Lv 20,24 (sem odlúčil ~Pad, sem vykodlúčil ~Ol, ~Lit, sem vyvrhl vy z jiných lidí ~Card) separavi