otbíjěti, -ěju, -ie ipf. (pf. otbiti)
1. (čím) odplácet údery, vracet rány: kterýžto [Kato], když bit jest po ustech, on nepomstil se, aniž jest odbigel GuallCtnostM 38b; jim [vykoupeným] jest odjat meč tělesný z rukú, aby jím neodbigeli a zlým za zlé neodpláceli ChelčPař 171a
2. koho [útočníka] (ot koho) odrážet, obranným bojem odvracet: čím budeš statečnějie bojovati a od sebe diábly odbigieti, tiem…PříbrZamM 61b (~P, otbojovati ~A); ač často šturmovali [pražané, táboři a sirotci], vždy je odbíjel [Diviš Bořek] LetKřižA 92 ed.
3. jur. co [právo, úřad] protiprávně klást odpor, protivit se něčemu, bránit úřednímu výkonu něčeho: budú li [poddaní] úřad odbigeti, únosy v zemi činiti, výboje, války, …vikleť se králová stolice ŠtítŠach 295b; ktož proti práva obyčeji odbygegy neb othánie právo DubA 1b (~B, ~D)
Srov. otbojovati