otřěčený adj.; k otřěčiti sě
odloučený, oddělený od společnosti (n. odmítnutý ?): země, pohlť tyto muže otrzieczene [tj. farizeje] ComestC 310b (~K, ~S) abdicatos (kalk). – Srov. otřěčiti sě 1, otřéci sě 1
O farizejské „odloučenosti od zástupu“ v. Novotný, Bibl. slov. 1,169