osvětliti, -ľu, -lí pf. (ipf. osvětlovati); k světlo
1. koho/co osvětlit, ozářit, pokrýt světlem: kto z vás jest, dnóv dobrých viděti žádaje, přistup sem a oſwietlen bude a obličěj jeho nebude pohaněn JeronM 6b illuminetur (fig.); osviecen jsa [sv. Václav přijímáním] a připraviv sě, jako dennice jitřnie oſſwyetlen jsa, strachy nočnie všecky mužně utkal PulkB 29 (~S, osviecen jsa ~Lobk, ~N; v obraze); jitro oſwietleno bylo BiblPad Ex 19,16 (var. a lat. v. osvětleti)
2. relig. koho, co [svět] osvítit duchovně, obdařit schopností dokonalejšího poznání: to dietě duchem svatým osviecené má skirzě kázanie slova božieho veš svět oſwietlity PasMuzA 404 (osvietiti ~Tisk, ~Kal) totam mundi machinam incendebat
Srov. osvietiti