omdliti, -ľu, -lí pf. (ipf. mdlíti); k mdlý
1. koho, co [část těla] umdlít, zemdlít, zbavit síly, popř. unavit: omdlena jest ruka ŽaltKlem 142a (Dt 32,36: var. v. omdléti 1) quod infirmata sit; nejsú omdleny stopy mé ŽaltPod 17,37 (nejsú umdleny ~Klem, ~Kap, BiblPraž, nejsú zemdleny ~Ol, ~Lit, ~Pad, nejsú zemdlely ŽaltWittb) non sunt infirmata (fig.); ach, auvech, má milá, kterak s mne omdlila PísZávO 98; a tak bývá omdlen nepřítel náš, škaredý diábel RokPostB 150 (umdlen ~K; v obraze). – Srov. omdléti 1
2. co [moc] oslabit, zbavit účinnosti: jich [nepřátel] moc setře [Bůh] a omdlí ArchČ 20,561 (1469)