okrocovati, -uju, -uje ipf. (pf. okrotiti)
1. co přemáhat, podřizovat si: smilná žádost i železnú mysl okroczyge ŠtítKlem 45a (okroczuge ~Vávra, ~Jez, ~Sáz). – Srov. krotiti, okrotiti 2
2. (koho) chlácholit, konejšit: mulserunt okroczugy MamMarchL 306a (HierPaul 6); mulserint okroċugi, okojují, oblisují MamVíd 149b (HierPaul 6)
Ad 2: za lat. mulcere stč. též ukrocovati