okrocený adj.; k okrotiti
[o zvířeti] zkrocený, ochočený, krotký: blaze tomu člověku, který jako Noe všecka zvieřata i pitomá i divoká…má [své vášně] v své arše, to jest v svém těle, okroczene, krotké PříbrZamM 24b (~P, okroceno ~A); toť sú [mniši] divoká zvieřata, Okrocená dobytčata, žeť by z hrsti již zobali Budyš 57a; ktož chová lítého psa aneb okroczeneho vlka aneb domácí laní PrávSasE 67a zcamen; ║ domabilis okroczenie (m. okroczeny) SlovOstřS 74 zkrotitelný
Další doklady po r. 1500. – Za lat. domabilis stč. též skrotitelný