ohubeněti, -ěju, -ie pf. (ipf. hubeněti); k hubený
[o člověku] ochabnout, sejít, zchátrat, zhubnout: Jan jest již ohubenyel, <z>žluťal, zzeleňal a zbleděl, ztrativ tě HradMar 56b; protož že jich ženy z Ejipta prací a horkem biechu velme zčrnaly a ohubenyely MatHom 76
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
ohubeněti, -ěju, -ieš dok. zhubnout, spadnout se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ohubeněti dok. = zhubnouti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.