ohýralost, -i f.; k ohýralý
(v čem) otrlost, nestoudnost; v čem [zlém] otupělost k něčemu: vejdú [pokrytci] v zjevnú ohyraloſt, že budú bez strachu božíeho i bez studu před lidmi zlost páchati Štít UK XVII C 16,194a; bude li ústavně prositi [přítel]…pro jeho ohyraloſt ŠtítVyš 93b propter improbitatem neodbytnost; o zjevné ohyraloſti ve zlém ŠtítMuz 76a (v nadpise); když již kto ohýrá,…ohyraloſt v něm v samém zruší řád rozšafnosti, smiernosti a spravedlivosti ŠtítMuz 76a (Štít UK XVII C 16, 194b) impudentia
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
ohýralost, -i f. zhýralost, zpustlost; neústupnost, neodbytnost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.