obvléci, -vleku, -vleče pf.; k vléci
1. co [oponu] zatáhnout, vlečením kolem dokola roztáhnout: obpanditur, id est circumextenditur obwleczena vel rozvlečena vel opata melius VýklKruml 20b (Ex 35,12: oponu, ješto před ní [skříní] pověšena jest BiblCard, ~Ol, ~Lit, ~Pad, kterážto…se roztahuje ~Praž)
2. co čím [provazem ap.] obtočit, ovázat něco něčím, obtáhnout kolem něčeho něco: obwlecze to město vešken izrahelský lid provazy BiblCard 2 Rg 17,13 (~Ol, ~Pad, pod. ~Praž, obleče ~Lit) circumdabit; kudyž zed jměla jíti, tu [zahradu] obwlekl [Laurin] hedbábnú nití BawJetř 113
3. co čím [plošným] povléci, obestřít, zastřít: když obwleku nebesa oblaky BiblCard Gn 9,14 (var. v. obléci 1) cumque obduxero; obducere obvésti, zakryti vel obwleczi SlovOstřS 141
Ad 2: za lat. circumdare stč. též opieti. – Ad 3: za lat. obducere stč. též obvázati