obručiti | StčS | MSS |

obručiti, -ču, -čí pf. (ipf. obručovati); k ručiti, ruka

1. [o něčem mocném] koho zachvátit, zasáhnout, postihnout: nechať sem tiem vším obruczen, bych jediné neodlúčen byl o<t> tvé drahé milosti [Bože] UmučRoud 886; ║ by ny učili [apoštolově], v pravéj vieřě obruczyly, jiež bychom viec neostali Vít 26a udrželi, zachovali (n. upevnili?). – Srov. obdržěti 3, 8

2. co, aby…komu zaručit něco, poskytnout záruku za něco (původně rukoudáním): mě jest od své milosti odlúčil [král], však jemu <jsem> to dobře obruczil…, že bych (by rkp) chtěl v šraňky vjíti TristB 76a (~S); v tom sta mi svú věrú obruczila [dva rytíři], abyšta ji [pannu] měla v stráži TristS 183b (~B) — jur.: summus cancellarius podkomořie…, inbrigare obrwczyty, exbrigare vypraviti SlovVokKlem 176a; principalis peccunia, capitalis peccunia jistina…, inbrigare obrucziti SlovDief ad 1a. – Srov. zaručiti

Ad 1: srov. csl. obručiti ‚chytit, vzít, dostat‘ (SreznMat 2,549). – Ad 2: za lat. inbrigare stč. též zavésti

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


obručiti, -ču, -číš dok. (koho) zachvátit, zasáhnout, postihnout; (co komu) zaručit něco, poskytnout záruku na něco
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2019, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2019, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2019, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 12 lety, 7 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.9
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web je podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081
„Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.